Procházka po Křivině
16. prosinec 2018
No, moc sněhu u nás není, třeba na vršku bude trošku víc.
Práce našich pilných datlů a strakapoudů.
Jediná listová zeleň v lese.
I nějaké ty „skalky“ u nás máme.
Tomu říkám život na hraně.
Mladík ve stínu starších bratrů.
Narazil jsem na krásnou, ale trošku vetchou lavičku s parádním výhledem …
… no není to nádhera? Některé modříny mají ještě jehličí.
Omladina kolem pařezu.
Poslední Mohykán.
Ještě, že nepracují i v neděli. V lese byl aspoň klid. Teda skoro – jeden přelet vrtulníku, menšího vrtulového letadla a slyšel jsem na chvilku i armádní stíhačku.
Tomuhle obrovi bylo odhadem tak sto let. Zkusil jsem to zvenčí počítat a když jsem byl zhruba ve třetině poloměru, měl jsem napočítáno třicet, pak už mě to přestalo bavit 🙂
Na vršku o moc víc sněhu není.
Když mladé buky tančí.
Březovníky – svítily na mě už z dálky a určily můj další směr.
Kdo umí k lesu promlouvat, tomu les naslouchá.
Nafotil´s v tom lese něco? Ále, houby. 🙂
V klidu kolem mě prošla ve vzdálenosti asi patnácti metrů, ale než jsem se vzpamatoval, sundal foťák ze stativu a vyměnil objektivy, už byla docela daleko. Takže fotka nic moc, škoda. Ale zážitek parádní.
Tak nevím, jestli bych měl odvahu tam ve větru sedět.
Poslední pláňata.
Jedna z třešní, které v aleji lemují spodek Křiviny podél zpustlé a dnes již skoro neznatelné cesty.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.