Nedělní toulání po Křivině
8. květen 2020
Hned na začátku výpravy na mě cukruje hrdlička zahradní. Sedí na mém patnáctiletém pomlázkovníku na zahradě (vrba křehká).
Vlčí máky se zmítají ve větru, až jim sukýnky vlají.
Z příkopu na mě září kozí brada luční. Název má podle chmýří po odkvětu.
No a to už mířím přes pole do lesa.
Cestou na mě ještě mezi nízkým obilím vykukuje asi loňský pozůstatek – ječmen dvouřadý. Má dva hosty.
Na mezi se krásně žlutí mohutný trs, je to pryšec chvojka.
No a na něm první hmyzák, nějaký dvoukřídlý hmyz, snad muchnice březnová? Nevím.
Proti tmavému lesu září rozkvetlý hloh jednosemenný, přilákal nejen mě, ale i spoustu hmyzu, třeba dalšího nováčka mezi mými známými – je to Křivonožec polokřídlý.
Přiznávám bez mučení, tady jsem s určením v koncích, tenhle hmyz jsem viděl poprvé a krátce.
Některé květy hlohu už opadávají, jiné teprve pučí.
David a Goliáš. Davida jsem neurčil, ale Goliáš je bezpečně zlatohlávek zlatý.
No není to nádhera?
Duby zimní už jsou celé v zeleném hávu listů.
Ti říkám, stará, nekoukej na toho fotografa! Masařky obecné v akci.
Této něžné rostlinky je tady plno, je to svízel vonný, také se mu říká mařinka vonná.
Les je plný česnáčku lékařského, pár lístků jsem si požmoulal v ruce, krásná vůně.
Svízel přítula se ještě netulí, je moc malý, ale až vyroste to budou ponožky a nohavice plné jeho listů a kuliček.
Káně lesní ztratila letku.
Smrky ztepilé mají krásně zelené ocásky, musím si z nich příští víkend udělat čajík.
Něco šustí v listí a pak šplhá na modřín, zvědavá veverka obecná.
Krásný květ pitulníku žlutého alias žluté hluchavky. Léčivka na hodně věcí – od močáku, přes ledviny a vyrážky, až po křečáky a vředy.
Hodně pampelišek už vypouští své padáčky.
Zaujaly mě výmladky neboli mladé větvičky uprostřed kmene dubu zimního.
Malý smrček se usadil v mechu na pařezu.
Jedle bělokorá nezůstává za smrky pozadu.
A najednou jsem viděl, že ty výmladky má spousta stromů. Lípa srdčitá taky.
I jedle bělokorá má nesmělého zástupce.
U habru obecného to je známý jev.
Ani Bříza bělokorá nezůstává bez mého povšimnutí.
Krásný trs svízelu vonného.
Zase trochu jinak vykrajované a zbarvené listy dubu.
I buk lesní umí vyhodit uprostřed kmene větývku.
Nádherná kytička s ošklivým názvem – rozrazil rezekvítek.
Lopuch větší už u lesní cesty rozkládá své mohutné vějíře.
Zběhovec lesní teprve nasazuje první kvítky.
Detail jednoho z nich.
I bez černý už pomalu rozkvétá.
Jeřáb ptačí už taky rozvíjí své vějíře listů.
Jahodník lesní lemuje kraje lesa v plném květu, už se těším na mlsání. Teď na něm mlsá tesařík pižmový.
Žlutý chuchvalec v trávě, copak to je? Je to kokon lumčíka.
Opět nádherná lesní kytička s hrozným názvem kakost smrdutý.
Pozná někdo tuhle chlupatou housenku? Jen sranda. Je to jen peříčko a vpředu je slupka z nějakého luplého pupenu, kterých je všude plno.
Zejkovec není velký, je asi jako modrásek, ale v porovnání s jiným hmyzem …
První ulovený motýl. Viděl jsem pár bělásků řepkových, ale neposeděli. A navíc tohle je vůbec moje první fotka tohohle motýla, je to zejkovec hluchavkový.
Mravence lesního s křídly je možné vidět jen jednou do roka. A já měl to štěstí.
Ve stínu modřínů do dálky svítí vlaštovičník větší.
V přírodě není všechno krásné, bohužel. Traktokolka přední.
Opouštím les a vracím se pomalu domů. Opět mě zláká kvetoucí hloh.
Ulovil jsem i motýla s nejhezčím kukučem – soumračník jitrocelový.
Ještě pohled shora. Pěknej pankáč s pěknými tykadly.
S obrovským rámusem přilétl a přistál do trávy zlatohlávek.
Kutilka přilétá navštívit kovaříky na pryskyřníku.
Nejpočetnější návštěvník mnou pozorovaného hlohu – tesařík obecný.
To je ale krasavec. Dělá čest svému jménu, je to červenáček ohnivý.
Zlatohlávek skvrnitý, těch bylo na hlohu skoro jako tesaříků.
Spousta tesaříků se věnovalo zakládání rodiny.
Jedna neduživá kopretina bílá a její tři návštěvníci kovaříci. V popředí je šmírák nebo sok?
A jedna divačka, co kolegu šmíráka vyhnala.
Třešně už se nalévají.
Vyplašil jsem zajdu. Na chvilku se zastavil, abych mu udělal fotku, a pak utíkal dál.
Tahle třešeň už to má pomalu spočítané, drží se statečně, ale choroš už ví své.
Poslední fotka, ještě jeden zlatohlávek skvrnitý. Pak mi došla baterka. Taky je dost hodin, frčím domů. Tak zase někdy a děkuju.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
