Malinko přituhuje
13. únor 2021
Vyrážím do přístřešku. Bohužel jsem nestihl úžasný západ slunce. Trošku mě to mrzí. No aspoň červánky.
Ale zase jsem potkal pasoucí se srnky, což mi dost zvedlo náladu. Krásný zážitek. Co tam ale žerou?
Už je to jasné, prasata to tu celé přeorala a odkryla řepku vysetou na podzim. Srnky se přesunuly kousek dál, když jsem přišel na jejich místo – jsou těsně pod horizontem vpravo.
Jsem na místě. No, je to tu pěkně zachumelený. Tak nelelkovat a jdeme si udělat romantiku.
Dneska nejdřív rozsvěcím lampičku, aby jí to nebylo líto.
Pak teprve připravuju oheň. Nejdřív musím naštípat dříví.
Pak udělat chlupatá polínka a zapálit. Dneska je docela kosa, tak nebudu machrovat s křesadlem, ať mám brzy teplo.
Zadařilo se. Ještě víc se ochladilo, tak jsem si hrnek s vínem dal k ohni a piju to víno teplé. No a vzal jsem si taky bundu. Jó, teď mi je krásně. Sedím takhle asi dvě hodiny, pozoruju okolí a starám se o oheň. Hmmm, chtělo by to už asi povečeřet.
No a co jiného k večeři než buřtíky. Dneska bude klasika, když jsem je minule dělal smažené s cibulkou. Tu sněhovou kouli jíst teda fakt nebudu, ale přišla mi jako dobrý doplněk zátiší.
Večeři jsem snědl a ještě asi hodinu poseděl u ohýnku. Nebe bylo úplně bez mraků. Nádhera! No při focení té nádhery mi ale skoro umrzly prsty 
. Za tím kmínkem skoro uprostřed někteří z vás možná poznají Velký vůz ojem dolů.
Noc byla celkem v pohodě. Bohužel jsem se vzbudil asi už ve tři – asi proto, že jsem šel brzo spát. Ale asi po hodince jsem ještě usnul a vzbudil se až v půl osmé. Pěkně jsem si zafuněl spacák, co?
Vzbudil mě až křik sýkorek a ťukání datla nad hlavou. Večer bylo lehce pod devíti pod nulou. Teď je podobně. Jen během noci „malinko“ přituhlo (koukněte na displej v pravo dole) 🙂 .
Jsem rád, že je teď snesitelně. Aspoň si vychutnám snídani a neomrznu u toho.
A je prostřeno. Vajíčka jsem si radši nebral. I slanina byla na kost a pekingské zelí jakbysmet. Chtěl jsem si stylově vzít ledový salát, ale při balení jsem ho nenašel. No, nicméně jsem slaninu i zelí rozmrazil nad plameny, a tak jsem si moc pochutnal. No a samozřejmě i kafíčko se skořicí, hmmmm – prostě balada.
Blíží se devátá, mám sbaleno a hurá domů.
Ta jinovatka všude je prostě úžasná.
Duby mají ještě své listí, a to krásně kontrastuje s okolní bělobou.
A té bílé je všude opravdu hodně. To je ta pravá zima.
Tak tohle je prostě boží, nemám slov.
Už jsem skoro doma. Tam, kde jsem včera potkal stádo, dneska stál jeden samotář. Koukal na mě, jak se blížím a dal se na útěk.
No a teď už jsem opravdu doma. Tohle jsem musel ještě vyfotit. Ta oboustranná alej ojíněných bříz je taky moc krásná. No a to už je všechno. Tak ahoj zase někdy příště.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
