Kozí kabátek

Tohle už je vlastně moje druhá úprava nějakého nerezového hrnku na čundry.

První, čtvrtlitrák, jsem chtěl upravit tak, aby byl skladnější. Takže jsem mu uřízl ucho. Potom jsem ale zjistil, že mě pálí do ruky, když zaleju a piju kafe. Takže jsem na něj nalepil chemoprénem kousek nějaké kůže (správně je to usně). Useň se časem smrskla, takže to nevypadalo moc hezky, ale účel splnila.

Pak jsem přešel na půllitrák. Úprava hrnku hrnku byla dost podobná, ale tentokrát jsem už věděl, co a proč dělám.

POSTUPOVAL JSEM TAKHLE:

• • uřízl jsem ucho a začistil zbytky svárů po tom uchu.
  • do boku hrnku jsem zvenčí vyťukal rysky po decce, abych mohl třeba při vaření odměřovat množství přesněji.
  • měl jsem k dispozici světlou kozinku, tak jsem použil ji. Ustřihl jsem ji o pár milimetrů kratší než je obvod hrnku a taky užší, než je výška hrnku.
  • kozinku jsem z obou stran hodně napustil lněným olejem se včelím voskem, aby se mi zase časem nesmrskla.
  • vyhrabal jsem kousek šňůry od žaluzií a jako křížkovým stehem k sobě sešil konce kozinky.
  • tuhle trubku jsem násilím nasunul na hrnek.
  • výška kůže na hrnku je schválně nižší, protože nechci, aby se dotýkala podkladu, na kterém hrnek leží a nahoře ji nechci cumlat při pití.

Hotovo, jde se udělat první kafe do nového hrnku.

PS: Oba hrnky jsem kupoval u Vietnamců za pár korun a stále ještě žiju, nezabily mě nějaký zplodiny či co, jak někdo tvrdí.

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.