Konečně zima jak má být
4. leden 2019
Vyrážím. Boty a klobouk navoskovaný, petrolej dolitej, jídlo, pití a spaní sbalený.
Těšil jsem se, že bude i mrznout, ale sníh je taková nacucaná břečka a norském serveru hlásí, že by mohlo možná i pršet. Ráno prý bude pršet určitě.
Schovaný pod letitými duby, krčí se můj oplocený přístřešek. V předu místní potok, který má dokonce i jméno – Houkvický.
Na potoce je led na na něm asi tři centimetry hódně rozbředlého sněhu, který dnes bude ještě hrát svou roli.
Vypadá to po sněhem nádherně, že?
Budu tady vegetit dlouho, tak zkusím dlouhý Sibiřský (Ruský) oheň. Potřeba jsou tři stejně dlouhé klády. Nejlepší je suchá borovice bez kůry a musí stát, aby byla suchá, ne nacucaná jako moje, co ležela ve sněhu – stromy zásadně nekácím.
Nicméně se mi to po pár peripetiích a neustálém foukání podařilo rozhořet. Jo a taky jsem musel položit levý boční kámen, abych získal delší plochu.
Uvědomil jsem si, že na ohni chci péct a to by na té horní kládě nešlo. Navíc už mě nebavilo do ohně pořád foukat a chtěl jsem teplo. Takže jsem horní kládu sundal a udržuju oheň na spodních dvou. Trochu vyšší spotřeba než u malého ohýnku, ale parádní teplíčko.
Hlásí se hlad, udělám si hódně pozdní oběd z těch stehýnek navrchu. Ty zkusím upéct v troubě zvané Zebra.
Mám mřížku z pevného plechu a odkapávací misku z tlustšího alobalu.
Hmmm, vypadá to moc dobře.
Klády jsem před zapálením ohně ztesal a dal plochami k sobě, nyní už zevnitř částečně ohořely a neustále žhnou. To je ideální teplo na pečení, protože nevzniká moc velké teplo jako na plamenech.
Na druhé půlce ohně udržuju plameny kvůli teplu pro mě. Ideální kombinace.
Jelikož chci vyplnit čas čekáním, než se maso upeče, a jeden známý projevil zájem o amulet Moai, dal jsem se do práce.
Hotovo, snad se mu bude líbit.
Stehýnka jsou hotová, trošku se scvrkla, asi jsem je tam nechal moc dlouho. Ale vypadají nádherně (taky se potom úplně rozplývala v puse a i kosti by se daly jíst).
No a po další hodince jsem si udělal druhou část kuřecího. Tentokrát na pánvi, protože by se mi do trouby oba kusy nevešly a byl jsem líný to dělat natřikrát.
Už nic nepeču, tak jsem dal horní kládu na své místo.
K pití jsem si udělal smrkový čaj. Uvnitř je ten sníh z potoka, o kterém byla v úvodu řeč. Byl tak nasátý vodou, že jsem z litru sněhu udělal litr čaje 🙂
Pro ty, co netuší, co je na tom k smíchu – z litru sněhu je obvykle tak deci vody. A já jsem měl čaje o dost víc, než jsem předpokládal. No ale večer byl dlouhý, tak jsem skoro celý litr vypil.
A je tu nový den. Noc v pohodě, ale teď začná opravdu pršet, nicméně ranní káva zvedá náladu, tak hurá na ní.
V plánu jsem měl ještě buřty nebo vajíčka, obojí mám s sebou, ale nemám to hlavní – hlad :-).
Takže to zase ponesu domů.
Pršet přestalo, mám sbaleno. Poslední kontrola, jestli jsem tu nic nenechal, poděkování přístřešku za nocleh, rozloučení a hurá domů.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
