Zase zrzavá

3. říjen 2020

Vyrážím s posledními paprsky, je něco po sedmé a trošku fouká. No trošku dost fouká. Na krk si věším čelovku a rozsvěcím červenou diodu, aby si mě nějaký nimrod nespletl s prasetem.


Setmělo se fakt rychle. Na mýtině kousek od přístřešku měním červené světlo na bílé a v jeho kuželu na mě zazářily tyhle krásky. Už budu brzo na místě.


Jsem tu. Honem nařezat a naštípat trochu dříví a hned zatopit. Teda, ne, že by mi byla zima, spíš naopak, ale potřebuju světlo a nechci furt svítit čelovkou.


Jelikož jsem doma k večeři dělal pizzu, jistě chápete, že mi v žaludku už na buřty místo nezbylo :-). Takže jsem si nalil vínko, rozsvítil lampičku, poslouchal zvuky lesa a koukal do plamenů. Moc dlouho mi to ale nevydrželo a měl jsem potřebu něco dělat.


Vzpomněl jsem si na tu odvážnou zrzavou potvůrku, co mi sebrala minule botu. Zkusím jen tak na férovku bez předkreslování udělat její profilovou fotku :-). Uřízl jsem si špalík z březové větve, co mi už nějakou dobu stojí nevyužitá u přístřešku.


Pak jsem sekerou odštípl z prostředka plátek pár milimetrů silný …


… a do něj nahrubo a narychlo vypižlal něco jako skicu té zrzky. Snad se lišce trošku podobá. A tím jsem skončil, nechtěl jsem ji nijak vypiplávat. Jen jsem chtěl zhmotnit vzpomínku. Opět jsem si nalil vínko a spokojeně si užíval zbytek večera.


Před spaním jsem dal na rady kluků a pověsil boty pod střechu. Pak jsem si rozložil spacák na karimatku a na něm ještě chvíli koukal do uhasínajícího ohně. Bylo ještě pořád dost vedro. Vtom se ozval lomoz, něco skočilo ze stromu do listí a prolítlo mi za odraznou stěnou ohýnku. Bylo to něco zrzavého – tentokrát to byla ale veverka. Honila se chvíli s jinou veverkou kolem přístřešku v korunách dubů i na zemi. Pak zmizely a už byl klid.


Noc byla v pohodě, i když chvílemi vítr pěkně burácel. Žaludy už nepadaly, už byly asi všechny díky vichru dole. Nebral jsem si s sebou repelent – s komáry už jsem nepočítal a tak mě jeden v půl sedmé ráno vytrestal. Bzučel mi kolem obličeje a vzbudil mě. Měl jsem ale díky němu možnost vychutnat si probouzení lesa. Naposledy zahoukal puštík, zanadával kos, písklo káně a pak už se rozjel koncert všech možných ptáků naplno. Nádhera.


Po hodince válení se mě ale z postele vytáhl hlad. Dneska budou výjimečně zase vajíčka 🙂


A samozřejmě nezbytná káva se skořicí.


Než se uvařila voda, připravil jsem si ještě pár třísek na usmažení vajíček. Sice je asi všechny nespotřebuju, ale lepší, než se pak zdržovat během smažení.


No a snídaně je hotová. Dobrou chuť. V klidu jsem se najedl, vypil kafíčko, sbalil se a chystal se k odchodu. V tom ale začalo pršet. Rozpršelo se překvapivě hodně. Takže batoh zase dolů, obléct se do deště a konečně můžu vyrazit.


Déšť jsem naštěstí nepodcenil a vzal si bundu, návleky i zástěru, takže dojdu domů suchý. Vyrážím. Opět vám lese a přístřešku děkuju za krásnou nocovačku. Ahoj zase příště.


CELÝ ROK 2020


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 1 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře