Sobota po období dešťů
11. červenec 2020
Jsem konečně zase v přístřešku. Prozřetelně jsem si vzal návleky, protože tráva a mýtina, skrz kterou musím projít, zase trochu povyrostly. Návleky zafungovaly skvěle. Jestli trávu neposečou a bude mokro, vezmu si i zástěru 🙂 .
Naštěstí taky s sebou stále nosím tenhle úžasný repelent. Je tu spousta komárů, je teplo, takže dlouhým rukávem košile se bránit nemůžu a lítali by mi i na obličej. Škoda, že není nic proti klošům, kterých otravuje taky plno.
Nemám už žádné dříví na topení, takže hurá do práce dřevorubče. Návleky jsem si nechal, protože i koberce borůvčí jsou totálně mokré.
Tohle mi bude stačit minimálně na dnešek, ale spíš i na příště.
Část jsem nařezal a naštípal a rozdělal ohýnek. je příjemných čtrnáct stupňů.
Taky jsem si udělal nový klacek na opékání (minule mi ten starý přehořel, jestli si pamatujete). Je opět z mé oblíbené krušiny, ta je držák a tak mi minimálně rok vydrží.
Přišla na řadu večeře – klasika, dva buřtíky.
Dneska výjimečně s rohlíkem a místo plnotučné hořčice jsem vzal kremžskou. Taky krabičku na hořčici jsem vyměnil. Hliníková je stylovější než plastová a je menší. Tohle množství je přesně takové, jaké potřebuju.
No a jelikož jsem měl ještě hlad, opekl jsem si ještě jeden rohlík.
Než se pustím do vína, je potřeba pozvednout romantiku ještě o level výš, zapaluju tedy lucernu.
Ne, tohle není ufo ani halucinace po vínu. To je letící světluška, tedy spíš jen dráha jejího zadečku. Po lese jich létalo v mém okolí snad dvacet. Krásný pohled. Kochal jsem se jím snad půl hodiny. Pak jsem dopil víno, počkal, až oheň dohoří a šel spát.
Noc proběhla v klidu a pohodě. Ráno v šest mě probudili dva největší nepřátelé spáčů – močák a komár. Šel jsem se vyčůrat, vrátil se do spacáku, na hlavu hodil ručník a ještě na chvilku zavřel oči. Lusknutím prstu bylo osm hodin. Takže na snídani nezbyl už čas. Musím zabalit a hurá domů.
Všude je mlhavo a vlezlá zima. Nechce se mi ze spacáku, ale musím. Trochu jsem pohnul, takže zbyla i trocha času na focení.
Minule jsem našel u vstupu do přístřešku růžici listů divizny a těšil se, až vykvete. Potěšila mě, vyhnala hned dva stvoly s květy.
Taky borůvek je tu spousta, ale jen místy. Někde jsou keříčky prázdné. Nevím, jestli tam už byli sběrači nebo jsou to sušší místa a tam borůvky letos neplodí. přikláním se k druhé variantě.
Taky jsem narazil na tohohle krásného prcka. Hub kolem moc neroste, jen bedly. Taky bych musel asi hledat, ale na to jsem neměl čas.
Na cestě z obchůzky zpátky k přístřešku jsem narazil na tuhle krásnou silenku bílou.
No mám sbaleno, ohniště vyčištěné, můžu vyrazit k domovu. Radši si zase natáhnu návleky, určitě bude všude mokro nejen po deštích, ale i po té ranní mlze.
Jsem na cestě do civilizace. Je před devátou. Vylezlo sluníčko a krásně osvěcuje orosené pavučiny v borůvčí i jinde.
Na cestu mi svítí i měsíc. Sbohem lese, byla to opět parádní nocovačka. Děkuju.
Na kraji lesa se to jen žlutí třezalkami tečkovanými. Letos je sbírat nebudu, máme ještě výluh z loňska.
U cesty se nádherně třpytí kapičky na zvonku kopřivolistém i na tenoučkých nitích pavučin.
V aleji podél cesty to jen hučí, to jak včelky pilně poletují po kvetoucí lípě. Musím dojít domů pro košík a nasbírat na čaj, aby bylo na kurýrování v zimě. Poslední fotka z nocování – už jsem skoro doma.
PS: své předsevzetí jsem si splnil, nasbíral jsem květů lípy celý košíček.
PSS: no a taky jsem manželce pomohl nasbírat ostružiny. Pár jsem si jich nechal na fotku. No a to už je opravdu všechno. Tak ahoj zase příště.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
