Podkrkonoší
8. červenec 2024
Po čundru s klukama jsem se s nima nerozloučil, ale pokračoval až do jejich cílové stanice, do Harty. Přespal jsem u rodičů, druhý den ráno šel na krátkou procházku po okolí a pak odpoledne ještě na kopečky nad Lánovem.
První, co jsem fotil, byla tak obyčejná věc jako Pámelník bílý. Ty lupavé kuličky, však to znáte. Proč jsem ho fotil? Protože fotku s květy, nezralými i zralými plody ještě nemám.
Na druhé straně cesty se na pcháčích krmily nejen včelky, ale i babočky. Hlavně Babočka paví oko.
Potom jsem zavítal k rybníčku v lese, který vybudovali kamarádi jen tak, pro potěchu oka a kvůli přírodě samotné. Zaujaly mě tam ty žluté květy.
Je to Plavín štítnatý, někdy také nazývaný Plavín leknínovitý. Však je svými listy leknínu taky hodně podobný. Pochází z Eurasie a je rozšířený v Evropě hlavně v západní a jižní. Sem tam je možné ho najít i ve střední a východní Evropě, tedy i u nás.
Líbilo se mi, jak jsou květy Plavínu na celém rybníčku natočené za sluncem.
Už jsem chtěl odejít, když mě překvapilo něco tmavého, co se vynořilo u břehu.
Čekal jsem za stromem a stín se otočil a plaval skoro ke mně. Kluci tu vysadili Amura bílého. Krasavec velikej.
Od rybníčku jsem přešel na lavičku na kopci Hůrka. Nikdo tomu kopci ale neřekne jinak než Ovčák. Je odsud krásný výhled na Krkonoše. Dominanta vlevo je Přední Žalý. Vpravo v popředí je Herlíkovický Žalý a za víc vpravo ním ta tmavá hora je Přední Planina.
Přiblížil jsem si ten prostřední průhled a v něm je nalevo vidět Kotel (s Malou a Velkou Kotelní jámou), pak směrem doprava ta špičatá hora jsou Harrachovy kameny, dále Vrbatovo návrší (při velkém zvětšení fotky je vidět i mohyla), Zlaté návrší s holinami na pravé straně vrcholu, a nakonec vzadu Vysoké kolo s polským vysílačem nad Sněžnými jámami.
Cestou z vyhlídky jsem nemohl minout včelí klát, který je dílem místního moc šikovného řezbáře a mého kamaráda Petra Vejdělka.
Pokračoval jsem zpátky do Harty. Nade mnou se na nebi odehrával letecký souboj. Na káni se navážela straka.
Pak se k ní přidala druhá.
Káně pelášila pryč, jen aby měla klid.
Z Harty jsem se odpoledne přesunul nad Lánov. Hned první fotka se mi strašně líbí. Není to fotografem, ale tou krajinou tady. Nádhera veliká.
Sednul jsem si na krásně barevně rozkvetlé horské louce a koukal po okolí.
Na horizontu jsou tři hlavní tmavé kopce. Vlevo je Zvičina, uprostřed Čistecká hůra a vpravo Stráž (u Studence).
Pak jsem se otočil a cvaknul louku s Černou horou v pozadí. Vlevo je vidět hora Špičák s pasekou a na ní Bönischovy boudy, Bényšky.
Zkusil jsem si přitáhnout vysílač na Černé hoře, jestli vůbec bude vidět. Je. A dokonce jsem ho trefil i s „ptáčkem“.
Po pauze jsem začal scházet do Lánova. Narazil jsem na Kozí bradu luční po odkvětu a začal ji fotit, když v tom kolem mě něco prolétlo těsně nad květinami.
Byl to motýl. Tenhle ale není běžně k vidění, aspoň já ho vidívám hodně zřídka. To není možné, nevěřil jsem svým očím. Vydal jsem se ho stopovat.
Hurá, sednul si, zkusím ho cvaknout aspoň z dálky. Pak zase poodletěl a já za ním.
Otakárek fenyklový je pro mě prostě náš klenot mezi motýli. Už se mi podařilo přijít blíž. Nádhera.
Zkusím ještě jeden pokus. Uf, vyšlo to. Děkuju mu a odcházím.
Ale předletěl mě, a tak jsem měl ještě naposledy možnost ho vyfotit z boku při sání nektaru.
Než jsem úplně sešel z luk, zaujalo mě v trávě něco oranžového. Opatrně jsem se přiblížil. Motýl si mě naštěstí moc nevšímal, tak se nechal takhle krásně cvaknout. Je to Žlutokřídlec okrový a patří mezi píďalky. Toho jsem ulovil poprvé, přidám si ho moc rád do Galerie. Paráda.
Měl jsem ze všech těch úlovků velkou radost. Bylo to úžasné zakončení čundru kolem Šumperka. Beru to jako zakončení, protože jsem mezi těmi akcemi nešel do práce a ani nedělal nic doma. Krkonoše jsou prostě krásné, stejně jako spousta a spousta dalších míst v naší vlasti. Stačí se jen umět dívat.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
