Zahrada podmračená

20. a 21. březen 2023

Jelikož je dost pod mrakem, nějak mě to moc neláká jít do přírody fotit. Ale fotit se mi chce. Takže jsem si dal za úkol fotit, aniž bych opustil zahradu. Prostě doufat, čekat a zjistit, jestli máme taky tak rozmanité návštěvníky, jako jsou ve volné přírodě.

Všudypřítomné koňadry a modřinky obydlily i naší ostříhanou vrbu.

Docela mě zajímalo, jestli si zvyknou na to, že je nechrání větve, ale očividně je jim to naprosto jedno. Dovádí a hledají hmyz kdekoliv. Maximálně blížícímu se tvorovi (mně) nadávají. Když je moc blízko, odlétnou prostě o kousek dál.

Na bříze kousek za plotem nadávala straka. Zkusil jsem ji cvaknout. Žádnou její fotku totiž nemám.

Sice to nejsou dokonalé fotky, ale mám z nich fakt radost. Straku jsem zatím ještě totiž „neulovil“.

Kousek pod strakou hřaduje hřivnáč. Fotka je dost z dálky. Blíž nemůžu, nesmím opustit zahradu :-).

Cvak, frnk a holoubek letí pryč.

Jak jsem tak koukal na nebe, nad hlavou mi proletěl krkavec. Říkal jsem si, že nemá cenu ho fotit – byl dál a dál. Ale vrátil se a letěl nad námi na druhou stranu. Tak jsem to zkusil.

Na thujích za domem se mi podařilo cvaknout konopku.

Vydržela ještě jednu fotku a pak frnkla. Viděl jsem ji u nás po několika letech. Třeba u nás byla každý rok, ale já ji nezaregistroval. Mám její daleko hezčí fotku, kdy bylo jasno, ale to jsem tenkrát ještě netušil, že je to konopka. Fotka je TADY.

Pak se mi na vrbě poštěstilo cvaknout celkem hezky kosa a šel jsem na oběd.

Z obýváku máme krásný výhled na jezírko a potůček, kam se chodí občas koupat ptáčci. Chvíli jsem sledoval, jak se za keříkem něco koupe a počkal si, až se ukáže. Možná to byl ten samý kos, co na vrbě. Každopádně, takhle hezkou fotku jsem kosovi ještě neudělal. Jsem za ni moc vděčný.

Potom začal dokonce zpívat.

Zaujala ho moje postava v okně, asi se jí lekl a uletěl.

Nebo letěl pro samičku, která potom pilně sbírala suché listí z listopadky na hnízdo.

Je tu druhý den. Je ještě víc zataženo a po nočním dešti. Ptáčci se moc neukazují, tak se začnu koukat radši na zem. Ve skalce nám krásně září krokusy.

Rozhodl jsem se přejít na makro. To mě totiž taky hrozně baví. Co kdybych se podíval k jezírku, jestli už se probudilo po zimě?

A hele, ono to tu už žije. Paráda. Škoda, že tenhle potápník rýhovaný tak rychle mizí pod hladinou. Ani jsem ho nestihl zaostřit. No snad budu mít štěstí někdy v budoucnu. Není to žádný drobeček, má přes dva centimetry, tak ho snad ještě uvidím.

Ale jsou tu i jeho menší příbuzní, kteří tak rychle nezdrhají. Paráda. Není to potápník, ale potápníček. Dělá čest svému jménu, nemá ani centimetr.

I znakoplavky se objevily. Musím být opatrný, jen uvidí rychleji se pohybující stín, mizí. Takhle vyfocená znakoplavka ale není noc vidět. Zkusím podruhé blesk.

Tý jo, to je paráda. Najednou jsou vidět i barvy. Ta krásná zelená a ty červené oči. Super.

Pak jsem zahlédl něco přistát na hladině. Nejsem si úplně jistý, ale podle mě je to samička komára kladoucí vajíčka do vody. Takhle zezadu vypadá dost byzardně.

Pak se ale přihnala přeháňka a já si říkal, jestli nepůjdu domů. Ještě, že jsem to neudělal. Díky pozorování kruhů na vodě jsem zahlédl i bruslařku. Zkusím ji nahánět.

Jak tak běhám kolem dokola a ona zdrhá na druhou stranu, u břehu na mě vystrčí potápníček zadek. Asi je čas se na to vybodnout.

Ale ne. Natáhl sem ruce s foťákem nad hladinu. Z metru koukám do hledáčku a tak nějak se mi ji podařilo cvaknout. Smráká se. Mám radost z tolika úlovků. Určitě se některé z nich objeví v mé GALERII PŘÍRODY a už se těším, co přinese zítřek.

<< PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ >>

CELÝ ROK 2023

HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 1 hodn.

Přidej své body