Jen na chvíli
23. leden 2023
Včera mi přišel foťák s objektivem z opravy, takže jsem byl natěšený, jak fungují a bylo mi jedno, jak je venku. Vyrazil jsem na krátkou procházku. U hřbitova byly smrky ve stínu a tak zůstaly krásně ojíněné.
Tak ne, jinovatka je i jinde, to je super. Lipové květy tady asi loni nikdo nesbíral. Já tedy ne, nějak mi to nevyšlo. Ale letos snad budu.
Z cesty jsem zamířil do lesíku. Z travin na mě vykukovaly srnéčky. Kolikpak jich je?
Pak se daly na útěk a tahle jejich část se zastavila až před hřištěm.
Vcházím do lesíka. Je to teda spíš taková miniaturní džungle složená převážně z borovic lemovaných břízami. Ale i pár smrků se tu najde.
Hned na okraji mě zaujala tahle rozsocha pokrytá mechem a sněhovou čepičkou.
No a na dalším stromě březovník, takže ten strom je … ?
Díky sněhu krásně vynikají pobytové stopy zvířat. Takhle si vyhrabávají srnky místo na spaní. Je jich tu spousta, snad dvacet.
Vylezl jsem z lesíka a zamířil pozdravit mého oblíbeného jasánka. Už moc živých větví nemá, ale snad ještě letošek zvládne.
Na kraji druhého lesa jsou vidět zoraná místa od divokých prasat. Další pobytová stopa.
Některé listy zůstávají zelené i přes zimu. Vždycky, když narazím na zelené ostružiní, vzpomenu si na kamaráda Hrocha, jak jsme spolu na ostružinové listy chodili pro jeho strašilky.
Ani brusinkám nehnědnou a neopadávají před zimou listy. I když jsou to také brusnice jako borůvka, z borůvčí zůstanou v zimě jen košťátka.
Sem tam se najde i zelené kapradí.
A to už se blížím k mému přístřešku. Tady uprostřed lesa je hladina potoka zamrzlá.
Hned u potoka, vedle mé lávky a pod vysokými duby roste černý bez. Nepravidelně na něm parazituje houba jidášovo ucho. Takhle krásně velkou plodnici jsem tu ale ještě neviděl. Je skoro jako dlaň.
A už jsem u přístřešku. bude to chtít trochu oprav, ale celkově je v pořádku. Taky dříví budu muset srovnat vedle postele.
Trošku abstrakce. Copak to asi je?
No jasně, pocukrovaná kůra mohutného dubu před přístřeškem.
Lávka je taky v pořádku. Všiml jsem si díky stopám ve sněhu, že ji využívá jen liška a já, nikdo jiný.
Buky se svými zlatými listy krásně kontrastují s bělostí sněhu a nevýraznou hnědí a zelení zimního lesa.
Zamířil jsem dál podél potoka na otevřené místo. Tady už hladina není zamrzlá, ani když skoro neproudí.
Zvedl jsem oči k obzoru. Tam někde v mlze je naše Křivina pokrytá převážně smrčinou.
Na louce mě zaujaly snad nejznámější pobytové stopy zvířat – krtiny. Já jim teda říkám krtečiny, jak jsem se to v dětství v Podkrkonoší naučil.
Vracím se k domovu. A jelikož nechci jít zbytek mého krátkého kolečka po silnici, zkracuju si cestu ještě víc. Brouzdám mokrým sněhem opět kolem jasanu samotáře.
Mířím do posledního lesíka za hřbitovem, kde vím, že je jedna z dalších pobytových stop zvířat. Tady se po bahenní lázni drbou divoká prasata. Takhle odrbané jsou tu hned tři smrky kousek od sebe.
No a to už je všechno. Ještě poslední pohled na Goliáše a Davida v mlze a hurá do tepla. Tak zase někdy příště ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
