Couračka s Vojtou
5. únor 2023
Dneska bylo naprosto luxusní počasí a tak není divu, že mě to táhlo ven. Vydal jsem se na delší procházku. Přibral jsem i syna Vojtu. Šli jsme po úpatí Křiviny směr Bolehošť.
V dálce byla vidět Opatovická elektrárna (mrak páry vpravo), vysílač u Hradce králové a ještě jeden hodně velký dým (pára) vlevo, ale to nevím, co je.
Potkali jsme kamarády Karla a Šárku s dcerou Amálkou. Ti ulovili krásné hlívy na večerní dršťkovku. My takové štěstí neměli, tak jsem aspoň cvaknul trs jiné dřevokazné houby. Trochu jsme pokecali a pak se naše cesty rozdělily.
O kus dál jsem uviděl obrovskou bouli na statném modřínu. Tak takhle velký nádor jsem ještě na jehličnanu neviděl. Modřín už to má asi za sebou, opadává mu docela dost kůra.
Křivina je celkem dost posetá takovýmito „krátery“. Je to z dob, kdy vznikala naše vesnice a místní tady těžili kámen na základy a zdi svých obydlí.
Tady za jesličkami je taky vidět obnažená skála po těžbě.
Odhalené kořeny buků mě nikdy nepřestanou fascinovat svými prapodivnými tvary a spletitostí.
Jelikož cesta vedla do kopce tam a zase zpátky, rozhodli jsme si ji zkrátit ostrým stoupáním po stezce srnek a prasátek. Uviděl jsem místo odhrabané zřejmě srnkou. na něm mě upoutala žlutá barva. A hele, on to talovín zimní. Oni už kvetou?
Jsme opět na cestě. Na jejím kraji je prudký břeh, kde se krásně třpytí spousta rampouchů.
Ta zelená mechu mně je v zimě obzvlášť sympatická. Tenhle je navíc posetý drobnými perličkami roztáté jinovatky. Nádhera.
Vcházíme do kouzelné bučiny. Šárka měla pravdu, je to tu dost zmrzlé. Vojta si na pocukrovaném ledu dal na hubu. PS: no já zase předtím v té prudké zkratce do kopce.
Sešli jsme z Křiviny až skoro k silnici. Tady je to téměř bez sněhu, ale tam v dáli na horách ho je zřejmě ještě spousta.
Lesní cesta podél silnice nás vede mezi nádherné letité duby.
Tak tudy jsem kupodivu ještě nikdy nešel. Před námi přeběhlo asi deset srnek směrem k silnici. Snad se dostaly v pořádku na druhou stranu nebo rozumně zůstaly na naší straně.
Z cípu lesa jsme opět venku a naskytuje se nám krásný pohled na Zvičinu (ta je až za Dvorem Králové, takže cca 40km daleko) v pozadí a Bolehošť v popředí.
Hele, tady působí nějaký místní včelař. Úly se ztrácí vpravo za doubkem. Je jich tam asi ještě osm.
Tak tohle je naše Křivina. Tam vzadu jsme začali a opět se tam vracíme. Vpravo je vidět náš kostel a kolem něho naše víska.
Už jsme skoro doma. Tady je tepleji, talovíny v příkopech podél cesty kvetou o sto šest.
No a pohledem na posed na polňačce mezi lány ozimu a zatím ničeho se s vámi loučím. Tak zase někdy ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
