All in one – DEN DRUHÝ
19. únor 2022
Jak jsem psal včera, opouštíme hospůdku U lípy za slunečného počasí.
To ale trvalo jen chvíli a zase se zatáhlo. Jsme docela vysoko a okolo je spousta sněhu.
Místy je mezi mraky vidět kousíčky modři, snad se vyčasí.
Kesona nějak bolí nohy a tak jde kus za námi.
Všude je sice sněhová pokrývka, ale to nebrání některým osluněným lískám, aby vystrčily na svět svoje jehnědy.
Tady o kus dál je zase velký kus bez sněhu. Jdeme mimo značené trasy. Původně jsme chtěli jít na Švédský vrch, ale zkrátili jsme si to přes sedlo.
Tohle asi nebude poutač k řopíku v pozadí.
Opět se připojujeme na turistické trasy a míříme na Odolov.
Tady je to už jako v opravdové zimě. Mraky se začínají zase trhat.
Pěchotní srub T-S 25. Kudy asi lezou dovnitř? Dveře se totiž z venčí nedají otevřít, ani zámek na nich nevisí, ani klíčová dírka tu není, prostě nic.
Stoupáme na Kryštofovy kameny. Jedná se údajně o zkamenělé stromy tzv. araukarity prostoupené slepenci.
Keson kontroluje fotky na mobilu (foťák prý ztratil někde loni v Polsku) a Pítrs si drží kalhoty, protože mu upadl knoflík.
Míříme k dalšímu pěchotnímu srubu.
Vítají nás oceloví ježci.
T-S 26 je zároveň vojenské muzeum. Mají otevřeno o víkendech, ale asi jen v sezóně, teď je zavřeno.
Po lesních cestách přichází asfalt a jsme na Odolově (nebo v Odolově?), nevím, jak to tady místňáci skloňují …
Upoutá mě hned na kraji obce velký památník osvobození.
Tenhle monumentální pomník je věnovaný památce sovětskému vojsku 21. armády I. ukrajinského frontu. Z boku vypadá, že je dělo jen na betonovém soklu, ale ve skutečnosti je to obří pěticípá hvězda.
Na fotce to není tolik vidět, ale brutálně fučí. Musím si držet klobouk, aby mi neulítnul z palice. Stoupáme po asfaltce dál po zelené směrem na sever.
Na vršku je krásný rozhled. Vlastík povídá: „Hele to Žalý se musí ukazovat všude, co?“ Nojo, při bližším pohledu opravdu rozeznávám jeho rysy i malinkou čárku – rozhlednu. Na fotce ale není vidět. (PS: na fotce je uprostřed Černá hora a Žalý je víc vlevo za špičkou smrku).
Věznice Odolov. Tak na tomhle místě jsem nikdy nebyl a na druhé straně plotu doufám, nikdy nebudu. Vlastně ani nemůžu, je to věznice pro odsouzené muže starší 19 let. Reklamní slogan na mapy.cz hlásá: „Celková kapacita je 300 míst. Zajišťujeme vzdělávací a zájmové aktivity jako je hudební, zahradnický a modelářský kroužek.“
Opět se noříme do lesů. Tahle „lesní růže“, jak téhle dřevokazné houbě říkám, mě nutí se na chvíli zastavit.
Nějak se nám parta roztrhala a jsem jen s Vlastíkem. Dáváme pauzu a oběd.
Silnice je zledovatělá a tak si krátíme cestu lesem. I tady je docela dost obtížné jít po podupané cestě.
Jsme na místě s krásným výhledem na sever. Zima je tu jak malovaná.
Trošku to tady vypadá jako by tu ani žádná cesta nevedla.
Jsme opět na zelené. Ani nevím, čeho je to památník, ale upoutala mě ta struktura kamene z boku osvíceného sluníčkem.
Bunkry F3/219/D1 a F3/218/D2 jsou nezvykle blízko u sebe. Asi to mělo svůj důvod.
Opět se nad námi ukazuje krásná nebeská modř. Asfaltka dost klouže, takže se nahoru radši moc nekoukáme. přesto s sebou Vlastík nečekaně říznul.
Přístřešek Kolčarka. na svačinu dobrý, ale spát by se tu nedalo. Okna jsou přímo proti sobě a místo uvnitř fakt jen pro stolovníky.
Tak tuhle cedulku se mi skoro nepodařilo zaostřit. Je jak zrcadlo. Pořád mi to zaostřovalo na přístřešek v pozadí. Ten ale teď není k rozeznání.
Opět si krátíme cestu lesem. Na Žaltman se nám nechce, v korunách slyšíme, jak silně duje vítr a nahoře to musí být hotové peklo. Navíc jsem na žaltmanské rozhledně byl už loni.
Místy nám průseky odhalují krásné výhledy do kraje na Svatoňovice a Adamov.
Sluníčko prořezává bezlistou bučinu a i vítr se k ní přidává. Místy je na sněhu nafoukaná velká hromada listí a tvoří zrádné pasti. Nahoře listí, pak trocha sněhu a pod ním kaluž. Ještě, že máme pořádné boty.
A jsme skoro v cíli. Tohle je Markoušovický kopec a z něj krásný pohled na Závoru a dál na Ádr. Sníh nádherně drží a jiskří v plném slunci, je něco po třetí odpoledne.
Tak tady si dáme hodně pozdní oběd. je tu docela frmol. Před boudou sedí banda dětí v keckách a další banda se blíží.
Fík tu na nás už hodinu čeká a my čekáme na opozdilce, co šli na Žaltman. Mám hlad, tak jsem si objednal smažák. Zmizel ve mně hned, ale hlad nezmizel. takže si dávám ještě výpečky se zelím a knedlíkem.
Kluci dorazili, dáváme pár piv a už se stmívá. Vyrážíme do blízkého lesa hledat nocleh.
Keson nachází opuštěný lom (no spíš lomek) s maringotkou. Děláme oheň, chystáme spaní a připravujeme se na dlouhý večer a noc.
Tyhle pohledy miluju. Přichází noc, ale stále je ještě trochu světla. Dneska bude famózní večer spojený s pečením buřtů a oblíbenou grogpárty. Takže ahoj zítra …
A dnešní trasaa:
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
