Včera jsem v lese byl

Včera jsem v lese byl

8. květen 2021


Po dlouhý době mě žena donutila vstát od počítače, že se prej mám jít podívat do lesa. Chci to mít rychle za sebou, tak to beru nejkratší cestou – rovnou přes pole.


Prodírám se mou milovanou řepkou a vyděsí mě hned na začátku čtyři hnědý čerti, co se najednou přede mnou postavili. Ne nejsou to čerti, jsou to srnky, ty znám z televize. Ale tam říkali, že žijou v lese, tak co dělají tady?


Ha. Tady je ten les. Přede mnou je nějaká vstupní brána nebo co. Zkusím jít tudy, třeba mě povede správným směrem a nezabloudím.


Hned u vstupu mě málem praští do obličeje nějaká větev. Strašný. Je jich tu spousta a jsou všude. Člověk se furt musí uhýbat, sklánět, kličkovat, jinak nikam nedojde. Zlatej asfalt ve městě.


Taky tu vylejzají nějaký hadi ze země. Začínám se bát. Tohle fakt není místo pro mě. Jako by si na mě chtěla ta příroda šáhnout, chytnout za nohu, zabít mě a sežrat.


Nudím se. Není tu žádnej signál :-). Tak mlátím svou mačetou do nejbližšího pařezu. Dělám to i proto, abych tomu nepřátelskýmu světu kolem ukázal, že jsem ozbrojenej.


Po chvíli jsem ten pařez rozmlátil, až se kolem válely třísky. Měly divnou barvu, takovou do oranžova a dost smrděly jako hořký mandle, jako by v nich byl kyanovodík nebo co.


Další větev před xichtem. Tady se fakt nedá normálně chodit. Tahle aspoň nepíchá a je obalená takovejma bílejma peříčkama nebo čím. Tyhle stromy jsem jednou viděl v sadu v nějaký vesnici, ale tady v lese? Divná doba, bordel, žádnej řád.


Jsem na místě, kam jsem chtěl dojít. V díře pod houbou na blízkým stromě se usadil nějakej pták. Vyndávám mobil, hurá tady je signál. Jdu vygooglit, co to je zač. Prej strakapoud velký. Předloni tu bydlely sýkorky, jejich jméno jsem taky tenkrát našel na netu. Ty byly aspoň zticha. Tenhle magor furt mlátí hlavou do stromu a ještě k tomu v místech, kde jsem já. Jó loni to bylo fajn, to tu nebydlel nikdo.


Stmívá se. Začíná mně bejt zima a dostávám strach ze zvuků kolem. Ještě, že jsem z videí na YouTube a na Boškově světě naštudoval, jak se připravuje ohniště, snad se mi podaří rozdělat oheň.


Nevzal jsem si blbec zapalovač ani noviny ani PePo, ale mám s sebou takovou tu tyčku co z ní lítají jiskry. Třeba to bude fungovat. No a jestli ne, jdu zpátky domů k televizi. Aspoň budu mít výmluvu.


Týjo, ono to vážně funguje. Na tom internetu nekecali, nebyl to trik. No nic, zůstanu teda tady. Oheň prej zahání zvířata. Zatím postupně utichá ten rámus kolem, asi se ohně bojí víc, než já jich.


Manželka mi přibalila buřty, prej se to u ohýnku tradičně jí. No, uvidíme. Musím je prej opatrně ohřívat nad plameny, aby nezčernaly. Ale, kdo s tím má furt kroutit a kontrolovat to?


No, tedy žádnej zázrak. Nechápu, jak se tím může ten Bošek nebo ten druhej – Žáťa ze Skalních dětí – furt ládovat. Ještě, že mám víno, aspoň to spláchnu.


Začínám bejt ospalej, víno i ta dřina kolem ohně mě pěkně zmohly. Zalezu radši pod peřinu, vedle sebe položím nůž i mačetu, aby na mě nic nemohlo a snažím se rychle usnout. Snad mě do rána nic nesežere.


Nesežralo. Ale v pět ráno mě probudil strašnej řev. To řvali ptáci jak prdlý. Nechápu, je neděle ráno, to slušnej tvor spí aspoň do devíti. No, nic, odskočím si a zase zalezu do pelechu. Venku je pěkná kosa.


K snídani jsem si nic nebral, protože chci bejt zase co nejrychlejc zpátky v civilizaci a pod normální střechou a teplou vodou a WiFi. Ale bez kafe prostě nefunguju, takže to si rychle udělám. Dneska už žádnej oheň dělat nebudu. Použiju lihovej vařič, ten hoří i bez práce.


Konečně vylejzá slunce a trochu se otepluje. Ten opeřenej magor už mi zase mlátí nad hlavou tou svojí hlavou do stromu. Na řev ptáků už jsem trochu imunní, takže vnímám jen klokotání vody v ešusu.


Ááá, bude kafíčko. Už se moc těším, až ho horký vysrkám a popeláším odsud domů. Ach jo, ještě ale musím sbalit tu hromadu krámů, co mám s sebou. Příště jedu autem.


Včera jsem v lese byl a . . . a už se moc těším až sem znovu vyrazím. Snad vás moje rádoby vtipný komentáře trošku pobavily. Choďte do lesa a užívejte ho plnými doušky. Někdy příště zase ahoj.


CELÝ ROK 2021


Hodnocení a komentáře:

0 0 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře