V sedm mínus šest
11. prosinec 2021
Duch lesa přichází 
. Vyrazil jsem dost pozdě a tak si svítím na cestu.
Dneska jsem po delší době provětral petrolejku. Poskytuje víc světla než moje lampička a dneska nechci tmu, té si užívám dost jiné dny.
Připíjím všem na zdraví, ať se vám daří. Je to lahoda, Grantska, co jsem dostal od ženy, děkuju Jíťo.
Sněhu je kupodivu dost i v lese. Všechno budu muset očistit. Postel mám naštěstí suchou.
I ohniště mi zapadalo. Takže vyhrnout, zamést …
… připravit dříví, naškrábat smolničku a křísnout. Křesadlo a smolnička v kapse, to jsou dva poklady, co nikdy neodkládám.
A už to frčí, už bude teplíčko. Je na nule, takže myslím, bude hezky teplo celý večer.
Hlad je hlad, takže hurá opéct buřtíky.
Podávají se tradičně s opečeným chlebem, hořčicí a červeným vínem. Pak už jen doutníček, koukání do ohně, rozjímání a hurá do pelechu.
Když jsem v sedm vylezl ze spacáku, připadalo mi, že je větší kosa, než předpovídali (-3°C). A ono jo.
Mám se tam vrátit nebo udělat snídani? Kašlu na to, nechce se mi ani jedno. Sbalím se a půjdu domů.
Ještě jsem v přístřešku nasypal myškám, pokud tam vůbec jsou. Vůbec jsem je teď neslyšel. Kdyžtak to sezobou ptáčci. Zatím to vždycky do mé další návštěvy zmizelo.
Svítá. Mám sbaleno a vyrazím domů.
V lese je jasno, ale v dáli nad poli a lukami se válí mlha.
Den se probouzí. Nádhera. Sníh křupe pod nohama, mráz štípe do nosu.
Pomalu se blížím k domovu. Sice není vidět, ale tam někde v dáli je.
Sice jsem v lese nesnídal, ale smažená vajíčka a kafe jsem si neodepřel. Všichni ještě spí, takže zatopit v krbu a u snídaně se kochat „zkroceným“ ohněm. Hlavně potichu. A to už je opravdu vše. Takže zase někdy příště ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
