Svíčková

Svíčková

16. říjen 2021


Je půlka října a tak krásný počasí. Sobota byla až doteď opravdu parádní. Byl jsem se projet se synem na motorce a teď po páté hodině vyrážím do přístřešku. Bude to taková sobotní luxusní tečka.


V minulých dnech pršelo a tak mou cestu lemují četné louže. Hořící nebe se v nich nádherně zrcadlí.


Po chvíli odbočuju z cesty a krátím si trasu přes pole a louku. Jasánku můj milý, jestli tahle fotka vyjde, bude moje památeční. Pobíhal jsem po louce sem a tam, abych dostal měsíc právě tam kam chci.


Všiml jsem si potom na horní větvi kosa (asi) – tomu nutkání vytvořit tuhle kompozici prostě nešlo odolat.


Dorazil jsem do přístřešku, vyměnil stojny u závětří ohniště (jak jsem měl od minula v plánu) a teď už se setmělo. Je čas rozdělat oheň. Tentokrát klasicky sirkou.


Dneska jsem po delší době nezapomněl vzít s sebou svou lucernu, takže mi bude večer dělat příjemnou společnost.


Oheň krásně zaplápolal. A já jsem tentokrát žádnou večeři nedělal, protože jsem se dost naprásknul doma. Takže jsem jen popíjel tradiční červené, koukal do ohně a poslouchal řeč nočního lesa.


Je sedm ráno. Dneska jsem se vzbudil brzo – už asi tři hodiny se jen tak válím a chvílema podřimuju, chvílema pozoruju okolí a chvílema zkouším meditovat. Noc byla v pohodě, jen mě kolem páté přišel pozdravit z protějšího břehu divočák – jednou chrochtnul, odešel o kus dál proti proudu a přebrodil na mou stranu. Pak šel dál. Jen jsem ho slyšel, byla ještě tma.


Ráno výjimečně dělám normální oheň. Je celkem chladno, tak se chci i trošku ohřát. Mimo spacák není tak hezky, jak jsem doufal 🙂. Vařím si vodu na kafíčko.


A smažím svíčkovou. Původně byla určená k večeři a k snídani vajíčka. Nějak se to posunulo a nakonec jsem vajíčka usmažil doma k snídani manželce.


Nicméně svíčková byla luxusní, šťavnatá, něco mezi médium a zcela propečené – jak to mám rád. No prostě lahoda. Všechno jsem zapil mým oblíbeným kafem se skořicí a po krátkém užívání si, jsem se sbalil a vyrazil domů.


Podzim se nezapře. Potok je plný dubových, ale i jiných listů.


Domů mířím opět přes louku. Vypadá to, že by mohlo být i dneska hezky.


Slunce se protahuje svými paprsky mezi mraky a snaží se je rozehnat. Snad se mu to povede.


Už jsem opět na cestě. Po polích je spousta srnek. I tady se jeden odvážlivý srneček zastavil a pozoruje, jak se k němu blížím. Po chvilce, ale peláší pryč.


Některé javory se už přebarvují na oranžovo.


A některé si hrají na berušky. Tyhle fleky jsem na nich u nás ještě neviděl – Vojta Rasamacha mi ale napsal, že je to svraštělka javorová, takže jsem zase trochu chytřejší.


No a tohle je poslední ohlédnutí zpátky. Bylo to opět parádní, děkuju.


CELÝ ROK 2021


Hodnocení a komentáře:

0 0 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest
0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře