Pod plachtou
16. leden 2021
Je skoro tma. Vyrážím. Tentokrát ale ne do přístřešku. Chci si nocovačku udělat trošku náročnější.
Tak jsem na místě. Tenhle flek jsem si vyhlídl při minulé obchůzce okolními lesy, jako že by se mi moc líbilo na přespání. Je tu rovina a taky tu není všudypřítomné borůvčí.
Lopatou házím jen na efektní fotku, lepší bylo tou lopatou pouze rozhrnovat sníh, listí i větvičky do stran.
Flek je čistý, žádný sníh, žádné klacky. Jdu shánět podpěry a pak postavit dnešní bydlení.
Bivak stojí. Ještě si ho musím zabydlet.
Roztáhl jsem podkladovou plachtu a na ní si vybalil věci. Začalo slušně sněžit. Hurá na dříví.
Trochu jsem ho přinesl, nařezal a udělal z něj rošt a pár větviček hodil na vrch. Zbytek toho jemného je pod plachtou, protože stále sněží.
Udělal jsem pár hoblinek a obral i pár břízek o jejich „papír“ na podpal. Měl jsem je v kapse, takže krásně chytily jiskru.
Trošku jsem hromádce pomohl nadzvednutím kvůli přístupu vzduchu, ale bylo to na nic, shořela jen březová kůra a pár hoblinek a pak to chcíplo.
Takže na řadu přišly sirky a můj podpalovač, což je fakt jistota.
A byla. Ohýnek krásně vzplál a hořel stabilně, tak jsem si mohl dovolit jít pro další dříví.
Prozatím mám hotovo. Užívám si ten klid a teplo ohýnku. Lampičku jsem uklidil, díky sněhovému zrcadlu je světla dost.
Na ráno si rozpustím trochu sněhu na kafíčko.
Udusaný plný kotlík sněhu dal zhruba na půl litru vody, což je tak akorát. Snad to do rána zase nezmrzne.
No a nastal čas večeře. Jak jinak, než tradiční buřty.
Tentokrát servírujeme na sněhu a s rohlíkem.
Po večeři jsem ještě asi hodinu seděl a pak šel spát. Takovýhle výhled jsem měl z postele.
A je tu ráno. Čekal jsem větší zimu. Noc byla opět v pohodě. Teď nade mnou přelétli dva krkavci, to byl ale šustot, jak mávali křídly. Samozřejmě mě neopomněli pozdravit hlasitým krákáním.
Snídani jsem se rozhodl udělat tak, že nebudu vylézat z postele. Použiju Rusáka – svůj oblíbený benzíňák. V kotlíku se udělal opravdu led, ale jen centimetrová vrstva navrchu a po obvodu.
Nejdřív se Rusák musí nahřát pomocí lihu.
Když jsou hořák a nádržka nahřáté, stačí povolit kohout na benzín už to frčí. Voda na kafe bude za chvilku hotová.
No a teď ještě osmažit vajíčka. Stativ s foťákem jsem nastavoval poslepu z postele a snímky opakovat samozřejmě nešly, takže tady nemám hlavu.
Ale zato mám snídani. A opět luxusní.
No a takhle můj bivak vypadal poránu.
A jaké jsem měl krásné výhledy kolem, prostě nádhera.
Borovice ohýbá větve pod tíhou sněhu.
Konec kochání, jde se balit. Nakonec zbylo jen to, co jsem ke stavbě potřeboval: lopatu, dva dvoumetrové klacky, kousek provázku, asi půlmetrový klacek, dvě plachty a pět kolíků.
Mám sbaleno, trochu zamaskované místo a vyrážím k domovu.
Cestou se ještě kochám zachumelenými smrky.
Obloha hraje krásnými barvami.
Poslední pohled zpátky. Tam někde jsem spal a o kousek jinde je i můj přístřešek.
Teď už jsem na poli a pozoruju pasoucí se stádečko srnek. Přestaly se pást a taky mě pozorují.
Míjím svůj oblíbený jasan. Kdo ví, jak dlouho tu ještě bude stát … už má nejlepší roky za sebou. No a to už je opravdu z dnešního dobrodružství všechno. Tak zase někdy příště ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
