Klasika? Ani náhodou!

23. květen 2021

Je něco málo před půl šestou, vyrážím relaxovat. Snad cestou nezmoknu, mířím totiž tam napravo, tam do těch provazů vody snášejících se k zemi.


Naštěstí vítr vodu odnesl kousek vedle, ale i tak nebe vypadá hrozivě.


Jsem skoro na místě, teď už může začít klidně pršet. Les mě vítá svěží zelení nového borůvčí, nádhera.


Ty vole, co to je? Nevěřím svým očím, nechápu … No možná chápu, střecha byla po roky zasypávána listím a to bylo tak těžké, že provazy neudržely tu tíhu.


No, paráda, ještě ke všemu začíná opravdu pršet. Mám jít domů? Ne, rozeberu tu zříceninu a znovu postavím.


Tak tohle mě dostalo. Provazy opravdu nevydržely ten nápor … nože 🙁


Mám odstrojíno, rozebráno a teď hezky všechno poskládat zpátky, než zase začne pršet. Kdo ví, kde skončily myšky, snad včas utekly …


Je půl deváté večer, přístřešek už zase stojí, paráda. Dokonce jsem si dneska s sebou přinesl nové „prostěradlo“ na postel.


Zezadu jsem opět naházel větve, ale listí tam už dávat nebudu, nechám ji takhle vzdušnou, i když trochu plachta prosvítá.


Trochu se mi zvedla nálada, nebe hraje nádhernými barvami. Ale i tak ve mně přetrvává divný pocit.


Rozsvěcím světýlko naděje. Tak jsem lampičku dneska pojmenoval.


Taky samozřejmě rozdělávám ohýnek. Na křesání nemám chuť, tak jen chlupatá polínka a sirky.


Ohýnek už vesele plápolá a mně je taky líp. No a, když je člověku dobře, pozná to, že dostane hlad.


A hlad je potřeba ukojit. A taky samozřejmě žízeň. Dobrou chuť.


Dokonce se během večera les rozjasnil. To se nade mnou objevil Měsíc. Nádhera.


Po zbytek večera mi neodbytně naskakují myšlenky, jak to bude dál. Byla to jen jednorázová záškodnická akce? Budu muset k přístřešku pokaždé přicházet s obavami? Byla to až dosud asi nezasloužená pohádka, chtělo to trošku zchladit, abych si své pohody víc vážil.


No, každopádně jsem noc přežil bez úhony, ani nevím, že nějaká byla. Ale z postele lezu až v osm, však jsem šel spát asi kolem půlnoci.


Strakapoudi mají už mladé, minimálně dva – podle pískání. A tak lítají pro potravu o sto šest. Většinou jeden čeká uvnitř a druhý přilítne, zavolá a ten první odletí a druhý zaujme jeho místo. Je to pro ně honička, ale pro mě příjemné pozorování.


Smrky u přístřešku i jinde už mají nádherné letošní přírůstky, to je výzva.


Porcuju polínka do dřívkáče. Využil jsem jako zarážku sekyru. Není to můj nápad, myslím že jsem to viděl na YT, kde to ukazoval Milan Matějka.


Na snídani mám všechno nachystané. Jde se kuchtit.


Nejdřív si ale uvařím borůvkovo-smrkový čajík, už se na něj moc těším, letos jsem ještě neměl.


Už to krásně klokotá.


Čajík jsem vypil a byl vynikající. Ale k snídani jsem si ještě udělal kafe. Vaječná omeleta se tentokrát povedla na jedničku a ještě jsem si ji dochutil a ozdobil česnáčkem. No a dokřupava opečený rohlíček tomu dodal královskou korunu. Mňam.


Tak mám sbaleno, uklizeno a chystám se domů. Myškám jsem poprvé vzal slunečnici, kdo ví, kde je jim konec? No snad si ty semínka najdou. Nebo si tu smlsnou třeba ptáčci.


Tak už opravdu odcházím. Tak zase někdy příště ahoj. Snad v klidu ….


CELÝ ROK 2021


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 1 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře