Jarní
10. duben 2021
Je pět odpoledne. Dneska vyrážím výjimečně brzo, ale potřeboval jsem si fakt oddechnout po čtrnáctidenním kolotoči makání v práci i na zahradě, fakt toho mám už plný brejle.
Cestou jsem si nasbíral suché vršky trav na podpal. Už se těším na ohýnek.
Nojo, ohýnek, ale dřevník zeje prázdnotou. Je tu jen trocha kůry z minula a pár polínek.
Naštěstí jsem si sem minulý víkend na hodinku odskočil s parangem a motorovkou a pár suchých kmínků odvětvil, odkornil a naporcoval.
Už to jen dostat do dřevníku. Takže s chutí do toho a bude brzo hotovo.
No, myslím, že jsem minulý týden to množství odhadl dobře. O moc víc by se toho tam už nevešlo. Paráda, zas bude na chvíli čím topit, počítám minimálně půl roku.
Původně jsem myslel, že se během práce osvěžím grogem, ale bylo teplo a oheň se mi ještě nechtělo rozdělávat. Takže jsem pil vodu a občas si loknul rumu. Tudíž to byl vlastně skorogrog.
Vzpomněl jsem si, že jsem ještě nedával fotku přístřešku zezadu. Po nedávné vichřici ležely v potoce dvě velké větve borovice. Když jsem je lovil, napadlo mě, že bych je mohl využít na doladění „maskování“ přístřešku. Takže teď vypadá takhle.
Na mém štípacím špalku na mě čekal „pozdrav“. Jinak si to neumím vysvětlit. Smrk, co je nad špalkem šišky nemá a byla by velká náhoda, kdyby měl a jeho šiška skončila právě takhle. Každopádně je to pozdrav z těch příjemnějších oproti těm dvěma dřívějším – poprvé chybějící nerezový rošt na grilování a podruhé plechovka od piva.
No, konec mudrování. Stmívá se a začínám mít hlad. Jdu rozdělat ohýnek.
Původně jsem se bál, jestli tahle fotka vůbec vznikne. Protože chmýří chytá dost ochotně. Tentokrát bylo vlhké, takže to chytlo až na páté škrtnutí. Takže jsem mohl fotit pětkrát a vybrat tu nejlepší fotku.
Ale chytlo. Ohýnek už krásně plápolá.
Lampička samozřejmě nesmí chybět. Bez ní by to nebylo ono.
Hlad se znovu ozval, takže hurá na buřty. Nové miskoprkýnko využívám naplno.
Takhle aranžovaná fotka už je dost profláknutá. Ale je speciálně pro Martina Žáťu. Užij si to chlape.
A tahle je zase pro mě. Tohle zátiší prostě miluju. Dobrou chuť.
Noc byla úplně v pohodě. Po dlouhé době jsem vytáhl lehčí péřák a ten zimní už odložil pod postel. V šest mě probudil hlahol ptáčků a do sedmi jsem si ho užíval z teplíčka spacáku.
Dneska nemám moc času, musím brzo pelášit domů, takže z tvorby snídaně fotky nebudou. Vajíčka jsem odpoledne dal do „ledničky“, přecejen už začíná být teplo.
No, ale tuhle fotku jsem si odpustit nemohl. Dneska se mi buličák povedl na jedničku. Žloutky se mi podařilo do přístřešku donést v celku a ďoubnul jsem do nich až na poslední chvíli při smažení, aby se roztekly. Pažitku jsem odpoledne utrhl doma.
Ušetřil jsem nefocením trochu času, takže jsem si v klidu vychutnával kafíčko a pozoroval probouzející se přírodu.
No, není to nádhera? Miluju tu hru sluníčka na mechem obrostlém bezu.
Konec lelkování, mám sbaleno a pádím domů, už mám nejvyšší čas. Byla to ale opět paráda, jako vždycky tady. Tak zase někdy příště ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
