Babí léto v Ráji – díl první

celá akce 28. – 31. říjen 2021

Tak jsme se šťastně sjeli a v docela hojném počtu. Pro mě je velký překvapení Boltn (ten v podřepu vedle mě – a ta úžasná fenka Laki je jeho). Ještě včera byli v Norsku.


Shledání musíme zapít, takže hurá do první otevřený hospody. Mají tu skvělou obsluhu a levný jídlo, takže si dáváme do nosu nejen pivo.


Mají tu krásný náměstí…


… a taky kostel, zvlášť teď na podzim.


Proplétáme se úzkými uličkami pryč z města.


Procházíme starou zástavbou …


… miluju tuhle architekturu.


Rozhodujeme se trochu odbočit z cesty a procházíme parkem místního zámku.


Laki musí být všude první.


Tohle je taky moc pěkná stavba.


Tohle je prý „salla terena“ …


… nevím, co to je, ale vevnitř to vypadá skvěle. Ta malba je dokonale prostorová…


… i strop je krásnej.


Že by ji něco svědilo na zádech? Nebo prostě jen tak ráda blbne 🙂


Pes je rovně, ale zámek se nějak kácí, už bych měl přestat pít nebo si radši dát ještě jedno na srovnání.


Mezi stromy vykukuje Kapucínský klášter.


Opouštíme zámeckou zahradu a jdeme po cestě lemované jabloněmi. Jablka jsou velká asi jako větší třešně, ale kupodivu se dají „jíst“. No, ochutnal jsem a nevyplivl to, takže asi jsou jedlá.


Otvírá se nám první pohled na Drábky, tam dnes zamíříme, ale nejdřív musíme ještě trochu jiným směrem.


Míříme na vrch Káčov.


První výrazná dominanta na horizontu – Ještěd. Dneska vypadá všechno tak blízko.


A tohle je to místo, kvůli kterému jsme si zašli …


… zbytek třetihorní sopky – vypreparovaný čedičový komín.


Najdete na fotce nejstaršího člena výpravy, Kesona?


Beze slov – na ceduli je jich dost.


Názdáááár Hrochu !


Nádherné javorové zlato je všude kolem.


Odsud si to taky musím vyfotit.


Hroch a Pítrs dole, nad nima se rozhlíží Boldrik neboli Boltn – má prostě dvě přezdívky. Ta druhá je asi zkomolenina té první, už si to nepamatuju.


Dneska poprvé vidím Trosky a taky Vyskeř.


Český ráj to na pohled.


Šípky září v pozdně odpoledním slunci jako drahokamy.


Tady si dáme asi pauzu.


Opozdilci už taky přicházejí.


Sedíme pod svatým Vojtou. Vzpomněl jsem si na syna – ten svatej rozhodně není 🙂


Křižujeme letiště u Hoškovic. Tady by přistál snad i Boeing.


Opět Drábky.


Boltn a Laki …


… a javory u cesty.


Kam lidi na ty zvláštní názvy chodí, to nechápu. Kdo ví, jaká je historie téhle vesničky?


Už tam skoro budem.


Otáčím se z kopce do kraje. To zlatý světlo je boží.


Jsme u silničky pod Drábkami. Zastavujeme na pauzu. První auto, co projede kolem zastavuje a z něj vystupuje ženská a chvátá obejmout Kesona. Jaké to překvapení. Ona to naše známá – bývalá „hospodská“ v Olšině.


Během pauzy ještě fotím okolní krajinu …


… a ještě jednou. Dorazili jsme potom do již zmíněné hospody v Olšině, kterou teď má na starost někdo jiný. Ceny bohužel vysoké, ale co se dá dělat. Diskutujeme nad pivem do noci a jdeme spát na místní pódium.


Ráno je jako první z pelechu Simír. Už rozdělal ohýnek a já si jdu k němu ohřát vodu na kafe a polívku.


Už to klokotá, už to vře.


Nejhezčí pohled na svět je s hrnkem horkýho kafe v ruce. Aspoň mi to tak v tu chvíli připadá.


Vyrážíme směr Dneboh (další divný jméno, co?)


Podzim je prostě boží …


… i ze země.


Nejdeme po silnici, ale po lesní cestě a tak míjíme první skály …


… a další a další.


Trošku hrátek se sluníčkem musím taky udělat.


I duby mají krásný barvy.


Kam dál? No samozřejmě na Valečov.


Á, tady ho máme, hrad Valečov. Teda spíš jeho zřícenina.


Nejsme tady kvůli zřícenině ale kvůli tomuhle kiosku. Ten má totiž pronajatý ta paní, co objímala včera Kesona. A taky její manžel. Původně měli mít dnes zavřeno, že půjdou po hrobech, ale ukecali jsme je, že jim uděláme tržbu.


No a udělali. Dali jsme několik piv, výborný boršč a …


… vepřovou směs s hranolkama. Vakíno se zrovna láduje.


U jinýho stolu mezitím dělá Simír kraviny a Keson s Bobešem se mu tlemí. Keson ovšem netuší, co má nad hlavou.


Konec zábavy, jde se na Valečov. Díky za vynikající občerstvení (myslím, že měli dobrou tržbu nejen z nás, sluníčko tam vytáhlo spoustu výletníků).


Valečov v plné kráse.


Morušovníky jsou na rozdíl od javorů mléčů a klenů ještě zelené.


Bobeš vytahuje flétnu a vyluzuje středověké melodie. Hele, dej si tu kapucu na hlavu, já něco zkusím.


Dobrý, ne? Potulný mnich Bobeš.


Pohled z jiný strany. Dáme tu společnou fotku?


Sice se tlemím od ucha k uchu, ale to ještě netuším, že mám hovno na botě 🙂


Očištěno a vyrážíme dál …


… kouzelnou bučinou …


… a dubisky.


Zvědavci okukují okolní skalky.


Hoří !


Kouzelná chaloupka v lesích a není opuštěná, je tu mladá rodinka.


Vydáváme se dál do lesů směrem na východ.


Míjíme další krásná údolí.


Kdo si hraje, nezlobí …


… a já si hraju rád.


Míjíme Zápudov …


… a širokým údolím …


… přicházíme „zezadu“ na Branžež.


I tady podzim nádherně maluje.


Dnešní poslední občerstvení v civilizaci. Naše hodně oblíbená a roky testovaná Hospůdka Na Křižovatce.


Bobeš volat domů, asi Andrejce.


Zapomněl jsem říct, že se k nám ráno pod Olšinou připojil nejen Bobeš, ale i Brbi. Ten má teď trochu jiný zájmy než pivo.


Ty vole, ta studna normálně funguje !


Tak a jsme v cíli. Pod naším převisem. Teď nás je patnáct a pes. Pod převisem na nás totiž čekal Dejv a Kubrt. Pod náš standardní převis bychom se nevešli a tak jsme pod sousedním, který využíváme, když nás je víc jak asi sedm.


Dejv slaví narozky na naší grog párty. Přivezl úžasnou dobrotu – upekl štrůdl. Díky chlape. Minule upekl bábovku :-). Párty se opět moc vyvedla. No a to je konec prvního dílu. Druhý bude zítra, nebojte.


CELÝ ROK 2021


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 1 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře