Putování pro podběl
31. březen 2019
Bál jsem se, že žádný nenajdu, ale hned u cesty jsem narazil na tenhle párek.
Ten tedy pelášil.
Nejméně bázliví motýli – Babočka paví oko.
Na prosluněné pasece nádherně kvetou fialky.
Vykouklo sluníčko a vytáhlo Slunéčko.
Indiánská maska na zádech Ruměnice pospolné.
Je čas rozmnožování ploštic.
Moje první jarní houba – netuším, co to je. Snad poradí Karel Lepšík (Křivina, pod silnicí na Ostašovice, tam, co je paseka s podbělem a fialkami a bohužel smeťákem).
Fialky ještě jednou.
Chrobák lesní – bylo jich tam několik. Vždycky jsem si říkal, co to tu šustí? A ni to chrobáci 🙂
Tahle kráska přede mnou zaplula do díry jak blesk. Tak jsem si k díře sedl a nehnutě čekal – vyplatilo se.
Konečně jsem narazil na podbělový palouk. Byl jinde, než jsem čekal. Tam, co jsem byl loni, jich letos moc nebylo.
Takových lusků s krásnými „fazolkami“ bylo na cestě spousta. Netuším, co to je.
Babočka podruhé.
I pařízky zbylé po kácení časem udělají pěknou kulisu.
Rád bych napsal – budoucí buky – bohužel ale ty bukvice byly prázdné.
Ale tady se poštěstilo – takhle se rodí buk.
No, bylo nádherně.
Cestou domů jsem se ještě zastavil u našeho jezírka a pozoroval bruslařky.
