Nízké Tatry – den třetí

celá akce 4. – 8. září 2019

Zatím nejluxusnější noc v Tatrách – v půjčeném stanu od neznámých Čechů.


Ráno nás ale takovým luxusem nevítá, dneska asi uvidíme velký kulový.


Koupelna je až tam dole vzadu v kosodřevině. Trochu to zkresluje, je to „jen“ 200 metrů.


Máme sbaleno, vyrážíme, ahoj vrabčáku, řekni domácímu, že to tu bylo super.


Nojo, vyrážíme, ale kam? Samozřejmě do kopce 🙂


Tajemní strážci.


Vrchol Ďurkové vidíme jen v náznacích …


… ale červená nás vede s jistotou.


Latiborská hoľa. Teda podle rozcestníku, jinak totální mlíko. Dáváme pauzu, ale ne moc dlouhou, je vlezlo a vlhko.


Ty hřebeny vzadu budou za chvíli naše.


Sem tam se mlha rozplyne a tak vidíme i okolní kopce. Tady jsem si uvědomil, že to není mlha. Že jsme tak vysoko a kolem nás a skrz nás proplouvají nízké mraky.


Zhruba tady jsme potkali dva Čechoslováky – kluci, co BĚŽELI z Donoval do útulny pod Ďurkovou (26km) a možná až na Chopok (dalších 10km). Chtěli to stihnout dneska, BLÁZNI.


Až tam vzadu je Veľká Chochuľa, tam musíme dojít a samozřejmě taky ještě dál.


Sem tam potkáme nějaký kvítek, tady třeba něco připomínající pampelišku.


No, pěkně se nám zase výhled zatahuje. Aspoň nevidíme ten masakr, tedy kopec, před námi.


Košarisko. Takový předkopec Chochuľy.


Hořec si musím taky vyfotit, není jich tu moc, ale potkáváme je. A na hořci je čmelda 😉


Mraky olizují vrcholky nejen naše, ale i okolní. Snad nebude pršet.


Pěšinka se vine brusnicemi a kosodřevinou až na vrchol.


Tam vzadu téměř pod vrcholem je vidět pár Čechů, co nám půjčili stan – v něm zůstala jedna z našich svítilniček, viď Petr Peter Zed? 🙂 To bylo naposled, co jsme je spatřili. Sbohem.


Nikam nespěcháme a dáváme oběd.


Hmmm, to je dobrota. Klábosíme a smějeme se, jak je nám krásně.


Tohle je jediný medvěd, co jsme v Tatrách viděli. Ale slyšeli jsme jelena, heč.


Oběd je v nás, hurá do mraků.


TVL to je pakárna nekonečná.


Tady umřelo pět chlapů v lavině, když pomáhali partyzánům při SNP. Asi jim nesli jídlo.


Vidíme konec světa a po jeho okraji půjdeme, kam až nás cesta zavede.


Míříme na Malou Chochuľu a vlevo vzadu nesměle vykukuje kousíček našeho posledního kopce Prašivá.


Malá Chochuľa je za námi, nahoře bylo zase prd vidět.


Hele, teď vylezeme ten kopeček před námi a pak už půjdeme jen dolů, ne?


Asi jo, tak jdem na to, ať je to za námi.


Prdlajs, tohle je poslední, teda doufám. Podle mapy to bude nahoru OK, ale dolů asi masakr. Tohle je totiž Prašivá.


Jsme v sedle pod Prašivou, fakt to nahoru není tak hrozný …


… když to porovnám s kopcem při pohledu zpátky. To, o kolik jsme sestoupili, ale musíme zase vystoupat nahoru.


Jsme na vrcholu Prašivé, dolů je to pěknej sešup a samej šutr.


Ale místama je to radost pohledět. Občerstvujeme se brusinkami a borůvkami, mňam.


Občas se stezka změní v pěkný koryto.


Jeníčku, vidíš to světlo? Vidím Mařenko, tam bude asi chaloupka….. Konečně je ta Prašivá děvka za námi. Takhle důvěrně jsme ten poslední kopec totiž přejmenovali.


Óóóó, to je krása. To se bude krásně spinkat. Škoda, že nemáme buřtíky.


Nejdřív vybalíme, ať pak můžem jen relaxovat.


Dole v boudě ležel bezdomovec. Ne, nebyl to bezdomovec, ale dost hustej turista a důchodce Luboš. Tatry i okolní hory má prochozené křížem krážem. Před dvěma měsíci šel hřebenovku NT z východu na západ a teď ji jde opačně. Smekám.


První z mnoha Ocúnů jesenních, co jsme viděli.


S Petrem kecáme až do deseti a pak hurá na kutě. Snad se vyspíme – přišli i další kluci (dělají celou cestu SNP z Dukly až do Bratislavy). Prý chrápou, tak to bude asi oprus.


CELÝ ROK 2019


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 1 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře