Konečně buřty

30. listopad 2019

Nezdá se to, ale týden je někdy strašně dlouhá doba a buřty jsou návykové. Vlastně už od minulé neděle jsem se těšil na dnešek a na buřtíky. Zase jsem dorazil za tmy. Stmívá se opravdu brzo. Teplota kolem nuly, v lese klid, nálada super, tak by to dneska mohlo dopadnout na jedničku.


Připravil jsem si dříví, naškrábal smolničku a křísnul.


Piliny ze smolničky ochotně chytly, zatím se mi dílo daří. Bude teploučko.


Romantika nesmí chybět. Zhasínám čelovku a svítím už jen lampičkou.


Mám v plánu vyřezat něco hodně lehkého ;-). Uřízl jsem si proto kousek březové větve o síle asi dva palce a délce na dva prsty.


Odštípl jsem ze středu „plátek“ silný asi půl palce.


Tady, už je vidět, co to bude. Bude to skutečně lehké jako peříčko :-). Nožem jsem povrch zarovnal a tužkou předkreslil tvar. Ta vlnka vpravo nahoře mi v ničem nevadí, skutečné pírko taky není úplně rovné.


Už se to rýsuje, základní tvar mám vyřezaný.


Ale ozval se hlad a tak si po delší době připravuju mou nejoblíbenější večeři, na kterou jsem se opravdu těšil.


Buřtíky jsou hotové (možná až moc 🙂 ). Dobrou chuť. A po jídle zase hurá zpátky do díla.


No, myslím, že se to celkem pírku podobá. Už se s novým nožíkem trochu sžívám.


Noc byla v pohodě. Než jsem usnul, něco se pomalu a lehce ploužilo kolem přístřešku. Myslel jsem, že je to liška – nebyla, bylo to prasátko :-). Dokud jsem na něj svítil, stálo. Když jsem po pár vteřinách zhasnul, klidně odkráčelo dál svou cestou. V noci byl klid, jen mě zase ráno vzbudil ten budík támhle nahoře v koruně. No, ale výjimečně jsem byl za to vděčný, protože jsem potřeboval celkem brzo jít domů.


Jelikož mě tchýně strašila s mínus sedmi (já jí říkal, že budou jen mínus dva 🙂 ), vzal jsem si pro jistotu zimní spacák. Bylo mi jako doma v peřince. No a jak je vidět, večer bylo lehounce nad nulou, v noci mínus dva a teď ráno je jeden pod.


Taky před půlnocí (to jsem byl ještě vzhůru) začalo trochu cukrovat. Ale během noci, jak je vidět, nic nepřibylo.


I na houbičkách u přístřešku se uchytilo pár krystalků. No nic, konec očumování a okounění …


… musím si po sobě uklidit svinčík z večera, sbalit a pádit domů.


Cestou přes pole se mnou ještě laškovaly dvě srnečky. Tak holky pozdravujte to zvědavé prasátko, co mě včera navštívilo. Já už to mám domů jen pár kroků, tak zase někdy příště … ahoj.


CELÝ ROK 2019


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 1 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře