Kelt, mnich a nebo blázen?

9. únor 2019

Ledová dálnice. Cestou k přístřešku jsem moc sněhu neviděl, jen takové zbytečky, ale tahle strouha je pěkně zamrzlá a dá se po ní i opatrně chodit. Už jen pár kroků a jsem ve „svém“.


Stále jsem si říkal, že bych to měl nějak vyřešit s dekou, abych ji mohl mít večer na sobě a stále mi nepadala. Uvažoval jsem nejdřív o anoraku, potom o ponču, ale nechtělo se mi do ní stříhat, tak jsem našel na YT, jak to nosili Keltové.
Vykoval jsem si proto měděnou keltskou sponu a vyhrabal starý kus sympaticky barevné kurty, co nám s nimi chodí z Číny přidělané stroje k paletám.


Takhle to vypadá, když si deku hodím na sebe, svážu v pase a sepnu sponou. Je v ní nádherně teplíčko, to večer bude příjemně (a fakt bylo). Trochu si fakt připadám jak Kelt …


… a když si přehodím kapucu přes hlavu, vypadám jak mnich a nebo blázen. No, každopádně se připitoměle směju tady i jako „Kelt“ 🙂


Konečně se mi podařilo vyfotit moji dlouhodobou spolubydlící. Dneska byla opravdu zvědavá a pořádně mi to tam prošmejdila, když jsem byl schovaný za zástěnou ohně. Většinou ji jen slyším mezi plachtami střechy nebo v listí pod „postelí“ 🙂


Tři čtvrtě na pět. Zahajuji test s novou lampičkou – jak dlouho bude svítit až do úplného vyhoření?
Každopádně svítivost je minimálně jako u petrolejky, ne-li větší, super.


Začíná být chladno a smrákat se, je čas rozdělat oheň. Ještěže nosím v kapse smolničku. Všechno je totálně provlhlý.
Rada pro všechny, kteří si dopředu (myslím tím na několik týdnů až měsíců) chystají dříví v přírodě do zásoby – Neštípejte ho, jen nařežte, vzdušná vlhkost je prevít.


Každopádně se mi v to i přes nepřízeň počasí křesadlem podařilo.


A už to jede, bude teplíčko.


Jak jsem nedávno zkoušel doma udělat protiskluzovou podložku pod karimatku, uznal jsem, že je to další zbytečná zátěž na nošení a látku budu používat jen v přístřešku, aby mi věci nepropadávaly mezi plaňkami. Dál to ochrání spacák a karimatku před případným ušpiněním. No a nakonec se mi to líbí :-). Jsem zabydlený, tak co dál?


Vzpomněl jsem si, že mi posledně, když syn dostal koníka, dcera říkala: „Tati a mohl bys mi u toho ohýnku vyřezat kočičku?“ A já na to: „No, zkusit to můžu, ale nevím, jak to dopadne :-)“


Ořezal jsem kůru, zarovnal konce …


… zúžil průměr kromě podstavce a pomalu začal …


… tvořit nějaký tvar.


Pak se ozvala chuť na kafe …


… a za chvíli i hlad. Už při pečení se mi sbíhaly sliny …


… a tohle aranžmá mě dostalo úplně do rauše. Mňam, to byla dobrota. Takže zase s chutí do vyřezávání.


Tak a je hotovo. Tužkou jsem začernil oči a myslím, že by se dceři mohla líbit, co říkáte?


Ještě pohled ze všech stran.


Je půl dvanácté. V jedenáct hořela ještě normálně, ale pak se po spálení většiny oleje opřel plovák knotem o dno, naklonil se a od knotu se zapálil.
Takže vím, že bezpečný čas pro používání této konkrétní lampičky je šest hodin.


A je tu ráno. Noc byla příjemná. Večer, když ještě bylo nad nulou, jsem začínal mít mírný pocit, že se ve spacáku trošku potím, ale jak teplota klesala, tak už to bylo v pohodě. Takže horní limit +5°C u Primy sedí celkem přesně.


Když jsem vylezl ze spacáku, našel jsem na zemi svoji nouzovou baterku. Chudák mi asi večer vypadla z kapsy a v té tmě jsem ji neviděl. Ale i po nočním povalování se v bahně v pohodě svítí.


Otřel jsem ji kapesníkem a zase může zpátky do kapsy. Každopádně k ní musím přidělat nějakou světlou šňůrku, aby byla vidět i ve tmě. A taky ji v kapse zacvaknout klipem, to by jí mělo v pohodě uvnitř udržet.


K snídani tentokrát nebudou smažená vajíčka, ale poprvé polívka – česnečka. Byl jsem líný škrábat brambory, tak jsem je jen nakrájel a dal vařit ve šlupce. Jsem zvědavý, jak to bude chutnat.


Nakrájel jsem sýr a špičkou nože naškrábal česnek – kupodivu to tou „tupou“ stranou šlo výborně, líp než jsem čekal.


Než se uvařily brambory, coural jsem trochu okolo přístřešku. Moje džungle 🙂


Svítá, les se probouzí. Zpívají kosi i jiní ptáci. Káně mi písklo téměř nad přístřeškem. Při probuzení jsem z dálky slyšel bimbat kostelní zvon, prostě nádhera.


První paprsky dopadají na buky a zbytek je ještě v šeru. No, konec kochání, brambory už asi budou 🙂


Hotovo, ještě jsem si k tomu opekl zbytek chleba z večera. Sůl ani pepř nejsou potřeba (nechal jsem si množství vody a k němu množství bujónu poradit den předem od manželky – děkuju miláčku). Mňam, je to dobrota. Takže sníst, sbalit se a už je čas se vydat k domovu.


Cestou jsem skoro narazil na dva zajíce. Teda spíš na párek, protože při svém pohopkávání zřejmě mysleli jen na založení rodiny a nevnímali okolí. Hlavně ten vzadu, tipuju, že samec 🙂


O kousek dál jsem ještě spatřil poměrně velké stádo srnek. Tak se tu všichni mějte a zase někdy …


CELÝ ROK 2019


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 1 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře