Když se moc nedaří
22. listopad 2019
Než jsem se po setmění vydal do přístřešku, tak se mi naopak zadařilo. Udělal jsem výbornou pizzu se slaninou a všichni doma jsme si moc pochutnali. Ale měl jsem stále neodbytný pocit, že dneska to v lese nebude úplně ono. Proto jsem po příchodu na místo ani moc neexperimentoval a ohýnek zapálil klasicky sirkama.
Přišel se na mě podívat ne příliš častý návštěvník přístřešku, což mě opravdu potěšilo. Škvor se dneska už moc v přírodě nevidí, v dětství mi připadal daleko běžnější. Tenkrát nám připadal se svými kleštěmi nebezpečný – říkalo se, že vám zaleze do ucha a kleštěmi proskřípne bubínek 🙂
Jelikož jsem doma už večeřel, nebral jsem si na večer žádné jídlo, jen oblíbené červené vínko. Zatím všechno vypadá na vekou pohodu.
Chtěl jsem synovi vyřezat vlka. Takže jsem si uřízl kousek březové větve, co mi u přístřešku stojí opřená o jeden z dubů. Zatím ještě neshnila.
Vyřezal jsem nahrubo tvar. Už je vidět, jak se bříza probarvuje, to je známka toho, že začíná hnít. Ale ta kresba vypadá parádně.
Práci mi ale dost nepříjemně stěžoval kouř, který štípal do očí. Fakt nějakej nízkej tlak držel kouř při zemi a ten nechtěl vůbec stoupat. Ohýnku jsem musel dost často pomáhat. Kloboukem jsem ho rozdmýchal ale vždycky jen na chvíli.
Zkusil jsem zvýšit zástěnu a udělat ji dokonale neprofouknutelnou. Měl jsem s sebou náhodou igelit. Ale nepomohlo to, byl jsem vyuzenej jak pravá Ostravská klobása a slzný kanálky jsem měl dokonale propláchnutý litrama slanýho roztoku, co jsem vyprodukoval.
Asi i proto, že jsem pořádně neviděl, jsem vlkovi omylem uříznul plánované dozadu sklopené uši. To byl konec vyřezávání. Řekl jsem si, že je to znamení, abych skončil a abych si ještě něco neudělal. Takže jsem se už jen probrečel a prosmrkal až do poslední kapky vína a šel spát.
Noc byla příjemně teplá, ale neustálý vítr mě k ránu dost budil, jak hučel v korunách a mlátil o sebe větvemi. Před šestou jsem se šel vyčůrat, vyplašil jsem tím divočáka, co s nadáváním odklusal. Já se vrátil do teploučka spacáku a ještě si chvíli užíval.
K snídani jsem měl v plánu upéct si bannock s čokoládou. Pak jsem si ale uvědomil, že vůbec nemám hlad. Takže jsem to všechno zase sbalil. Pro efekt a kvůli fotkám ho fakt dělat nebudu, nechám si to na jindy.
Udělám si tedy jen kafíčko.
Kotlík mám pověšený nad dřívkáčem, takže nikdy nespadne a hlavně nedusí plameny. To dříví napravo jsem pak mohl uklidit na příště. Asi to samé množství těch dřívek hoří uvnitř. Je ho opravdu jen hrstička.
Kafe je uvařené, dřívkáč dohořívá, nechám ho úplně vyhořet a vychladnout. Množství popela se podle mě vejde na polévkovou lžíci. Stačí jen fouknout a popel úplně zmizí :-). Takže si teď v klidu zabalím, snad si vychutnám v klidu kafe a pofrčím domů. Ta divná nálada ze včerejška mě ale nějak nechce opustit. Není hold každej den posvícení … tak ahoj a zase někdy příště.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
