Zase v přístřešku a návštěva u ploštic
29. červenec 2018
Předpokládal jsem, že v potoce bude málo vody, tak jsem si vzal svého letitého pomocníka, kterého si beru jen na čundry. Krásbě sbalitelné tři litry.
Všude sucho, takže ohýnek jen malý a radši v korytu potoka na kameni.
Grilovací sýrové klobásy měly být ve vlastní šťávě ale připalovaly se, tak jsem je podlil vodou a „dusil“.
Dobře jsem udělal, nemusel jsem se o smažení starat a nejdřív se udusila jedna půlka a pak druhá a zbyl výborný sosík.
Dobře jsem udělal, nemusel jsem se o smažení starat a nejdřív se udusila jedna půlka a pak druhá a zbyl výborný sosík.
Už se vaří voda na polívku, kafe si dám výjimečně až doma. V šest jsem měl vše komplet sbaleno a vyrážel na menší výšlap za hmyzem.
Kakost luční na mě jukal po cestě.
Ranní slunce se opírá do chmýříček.
Klopuška červená byla první, kterou jsem uviděl.
Kapičky rosy se ještě třpytí na květech.
Páskovka byla proti plošticím dvoujnásobná, i když je to prcek.
Bělásek se ještě neprohřál a tak neuletěl, i když jsem byl blízko.
Tohle je Kněžice zelená, tedy její nymfa.
A tady je jedna páskovaná, taky kněžice.
A ještě jedna – rohatá.
Další rohatá, není to ta samá, porovnejte tečky uprostřed trojúhelníkového brnění.
Zlatoočka obecná, z té mám vždycky radost.
A nakonec jedna krásná štíhlá ploštice s nelichotivým vázvem – Vroubenka smrdutá.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
