Procházka po Křivině

16. prosinec 2018


No, moc sněhu u nás není, třeba na vršku bude trošku víc.


Práce našich pilných datlů a strakapoudů.


Jediná listová zeleň v lese.


I nějaké ty „skalky“ u nás máme.


Tomu říkám život na hraně.


Mladík ve stínu starších bratrů.


Narazil jsem na krásnou, ale trošku vetchou lavičku s parádním výhledem …


… no není to nádhera? Některé modříny mají ještě jehličí.


Omladina kolem pařezu.


Poslední Mohykán.


Ještě, že nepracují i v neděli. V lese byl aspoň klid. Teda skoro – jeden přelet vrtulníku, menšího vrtulového letadla a slyšel jsem na chvilku i armádní stíhačku.


Tomuhle obrovi bylo odhadem tak sto let. Zkusil jsem to zvenčí počítat a když jsem byl zhruba ve třetině poloměru, měl jsem napočítáno třicet, pak už mě to přestalo bavit 🙂


Na vršku o moc víc sněhu není.


Když mladé buky tančí.


Březovníky – svítily na mě už z dálky a určily můj další směr.


Kdo umí k lesu promlouvat, tomu les naslouchá.


Nafotil´s v tom lese něco? Ále, houby. 🙂


V klidu kolem mě prošla ve vzdálenosti asi patnácti metrů, ale než jsem se vzpamatoval, sundal foťák ze stativu a vyměnil objektivy, už byla docela daleko. Takže fotka nic moc, škoda. Ale zážitek parádní.


Tak nevím, jestli bych měl odvahu tam ve větru sedět.


Poslední pláňata.


Jedna z třešní, které v aleji lemují spodek Křiviny podél zpustlé a dnes již skoro neznatelné cesty.


CELÝ ROK 2018


Hodnocení a komentáře:

0 0 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře