16. prosinec 2018

No, moc sněhu u nás není, třeba na vršku bude trošku víc.

Práce našich pilných datlů a strakapoudů.

Jediná listová zeleň v lese.

I nějaké ty “skalky” u nás máme.

Tomu říkám život na hraně.

Mladík ve stínu starších bratrů.

Narazil jsem na krásnou, ale trošku vetchou lavičku s parádním výhledem …

… no není to nádhera? Některé modříny mají ještě jehličí.

Omladina kolem pařezu.

Poslední Mohykán.

Ještě, že nepracují i v neděli. V lese byl aspoň klid. Teda skoro – jeden přelet vrtulníku, menšího vrtulového letadla a slyšel jsem na chvilku i armádní stíhačku.

Tomuhle obrovi bylo odhadem tak sto let. Zkusil jsem to zvenčí počítat a když jsem byl zhruba ve třetině poloměru, měl jsem napočítáno třicet, pak už mě to přestalo bavit 🙂

Na vršku o moc víc sněhu není.

Když mladé buky tančí.

Březovníky – svítily na mě už z dálky a určily můj další směr.

Kdo umí k lesu promlouvat, tomu les naslouchá.

Nafotil´s v tom lese něco? Ále, houby. 🙂

V klidu kolem mě prošla ve vzdálenosti asi patnácti metrů, ale než jsem se vzpamatoval, sundal foťák ze stativu a vyměnil objektivy, už byla docela daleko. Takže fotka nic moc, škoda. Ale zážitek parádní.

Tak nevím, jestli bych měl odvahu tam ve větru sedět.

Poslední pláňata.

Jedna z třešní, které v aleji lemují spodek Křiviny podél zpustlé a dnes již skoro neznatelné cesty.

CELÝ ROK 2018

Hodnocení a komentáře: