Osmičkový uzel a motýl
17. listopad 2018
Ještě se úplně nesetmělo, tak honem připravit věci na zátop.
Jedno škrtnutí …
… a už to jede, bude teplíčko.
Dneska zkusím zase něco vyřezat. Našel jsem si borové polínko o průměru tak deset centimetrů…
… a udělal z něj prkýnko. Je trochu do vrtule, budu ho muset kudlou srovnat.
Kudlou srovnáno, pilkou zkráceno. Koukám, že tam červík nechal dírku. No co, bude dobrá na hřebík.
Načmáraný tužkou to vypadá celkem dobře, jsem zvědavej, co z toho nakonec vyleze.
Ale jó, celkem to jde. Chtěl jsem to trochu propracovanější, ale šlo o to to zkusit. Tentokrát jsem si na plochách v křídlech pomáhal plochým dlátem.
Řezba je hotová, mám hlad, jdu kuchtit pozdní večeři.
Už se to smaží, cibulka se trošku přičmoudla, ale to já rád 🙂
Večeře je nachystaná, vínko nalité, jde se hodovat. Najíst, (a potom co? No přece,) vyčůrat, (pomodlit) a spát 😉
A je tu nový den. Je pěkná kosa, vůbec se mi nechce ze spacáku, takže ranní kávu do postele prosím 🙂
Konec lenošení, oheň pomalu dohořívá, jde se dělat snídaně, tentokrát na žhavých uhlících a nasladko.
Těsto je připravené.
Bannock se krásně pomalu smaží.
Už je hotovo, voní to skvěle.
Namazal jsem ho domácí marmeládou. Koukám, že kafe už moc není, udělám si po snídani ještě jedno.
Ranní zátiší.
Egoistické „selfie“ – nevypadám jak debil? Chtěl jsem si udělat novou profilovku, ale asi tam nechám tu starou 🙂
Kus od přístřešku laškovali dva strakapoudi, ale druhý byl pod křovím a nedal se vyfotit. Jsem rád, že jsem na tu dálku ulovil alespoň jednoho.
Dnes bude krásný den.
Můj oblíbený strom. Jak jsem uviděl na nebi ty mraky, musel jsem k němu dojít a vyblejsknout ho s nimi.
Ono fakt mrzlo. V lese ani jinovatka nebyla, ale na polích už jo a na jezírku je ještě pořád led, i když už svítí fest sluníčko.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
