První jarní, prej jarní
21. březen 2020
Odpoledne se udělalo krásně, tak jsem hned vyrazil a nečekal na nic. Nebral jsem ani zrcadlovku. Vždycky, když ji nechám doma, tak pak lituju, že jsem ji nevzal. No, snad z mobilu „vykřešu“ aspoň něco, když budu chtít fotit.
No, myslím, že je vidět, že jsem měl radost, že jsem konečně tu.
Nanosil jsem si nějaký dříví na topení a zpracoval ho. To mě docela zahřálo.
No, celkem kosa, je čas …
… rozdělat oheň. Tentokrát jen s březovkou a bez smolničky.
Jo, šlo to taky v pohodě.
Dneska mám v plánu něco malinkatýho. Polotovar na to nevypadá, ale bude to fakt malý. Potřebuju ho taky za něco držet při opracování. Takže opět nahnilá bříza, co mám u přístřešku.
Parangem jsem kousek rozpůlil a trochu začistil.
Potom jsem v jedné třetině udělal žlábek a načmáral nahrubo tvar. Teď už je skoro jasný, co to bude 🙂 . A taky v porovnání s tužkou je vidět, jak to asi bude velký.
Z boků jsem prkýnko v nejužším místě nařízl pilkou a parangem nahrubo osekal tvar.
Pak přišla na řadu řezbářská Mora, už se to rýsuje. Začíná se stmívat a kvalita fotek jde do háje. Jó zrcadlo je zrcadlo.
Jamku jsem udělal druhou – ohnutou Morou, tak tak se tam vešla. Na menší jamku bych musel použít už dlátko.
No a mám hotovo. Pidilžička je hotová. Víc v lese nedokážu nebo spíš nemám v plánu. Dodělávat detaily je stejně nejlepší až po úplném usušení dřeva.
Romantika nesmí chybět a tak vedle ohýnku zapaluju lampičku.
Ohlásil se hlad, takže tradiční buřtíky.
Tenhle pohled se mi nikdy neomrzí. No a taky jsem si samozřejmě užíval vínko, pořád bral do ruky tu vyřezanou pidilžičku a čučel do ohýnku.
No a je tu ráno. Ve spacáčku je nádherně, vůbec se mi nechce ven.
Taky se není čemu divit, jsou skoro dva pod nulou. Koukám, že předpověď měla pravdu – před svítáním bylo fakt pět pod nulou. Vůbec nemám chuť v téhle kose něco dělat, asi se sbalím a půjdu domů.
Začínají padat první vločky. Jaro je tu 🙂
Nojo fakt typicky jarní pohled na potok 🙂
Aspoň, že vylezlo sluníčko. Mám sbaleno, frčím domů.
Vlčí boby vylezly a hned taková ledová sprcha.
Než jsem došel domů, začalo pořádně chumelit.
Díky tomu, že jsem lžičku bral celý večer do ruky a byla tak malinkatá, do druhého dne byla suchá. Doma jsem ji celou přebrousil šmirglem a napatlal pastou ze včelího vosku a lněného oleje.
Jen pro představu, jakej je to prcek 😀. PS: daroval jsem ji začínající amatérské řezbářce a kamarádce Veronice.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
