Měla být téměř tradiční
27. červen 2020
Sobotní nocovačku jsem chtěl jen trochu ozvláštnit, aby to nebylo na jedno brdo. Jak to nakonec dopadlo? Začátek byl tradiční. Tradičně se nám předpovídaná přeháňka sice těsně ale obloukem vyhnula. Čekal jsem, jestli něco nespadne a nic, takže jsem vyrazil. Uvítala mě takováhle krásná duha.
Vyrážel jsem bohužel netradičně až v devět večer. Nebe vypadalo všelijak ale hlavu jsem si z toho nedělal. Určitě bude hezky.
Taky bylo netradiční vedro a dusno, dorazil jsem spařenej jak prase už se setměním. Ale šťastnej, že jsem konečně zase tady.
Kvůli vedru jsem do sebe hned nalil vodu a kvůli začínající tmě rozsvítil lucernu.
Začalo bohužel pršet. Proto jsem bez čekání rozdělal oheň, aby měl sílu dešti odolat, až se kapky proderou skrz dubové koruny nade mnou. Chlupaté polínko jsem tentokrát zapálil přímo od lampičky. Měl jsem už hlad, tak jsem si šel hned opéct buřty.
Vypadá to, že jsem si v pohodě buřty upekl. Ale opak je pravdou. Buřty byly čerstvě vyndané z mrazáku, takže bylo jasné, že pečení bude notnou chvíli trvat. Hned, jak jsem je napíchl na klacek se rozpoutalo hotové peklo. Průtrž mračen, blesky lítaly po nebi všude kolem. Jeden se svezl do země snad půl kilometru ode mě. Já jsem byl sice v suchu, ale natažená ruka, buřty i oheň dostávaly pořádnou sprchu. Těsně před dopečením mi uhořel můj letitý pečící klacek a buřty spadly. Naštěstí dopadly dobře. Ale pahýl klacku jsem si na památeční fotce nechal. Když jsem začal jíst, déšť ustal a bouřka se začala vzdalovat. Padaly už jen zbylé kapky ze stromů.
Potom mě ale trochu vylekalo nedaleké šustění, že by tradičně prase? Ne, byla to liška, co kolem proběhla, oči jí ve svitu čelovky jen plály. Pak ticho a po chvilce zase šustění, tentokrát silnější a hned vedle přístřešku. Posvítil jsem tam a nic neviděl. Chvíli jsem pátral ve tmě mezi kmeny a po zemi a ..
… a ona to vzácná návštěva. To jsem měl radost, v lese jsem ježka ještě neviděl. Krásné setkání. No a pak už se nic nedělo, dopil jsem víno a šel asi o půlnoci spát.
Ráno mě v půl šesté vzbudilo světlo a krásně zpívající ptáci. Předpověď se s teplotou fakt nemýlila. Vedro jako prase bylo i v noci.
Takhle nějak jsem spal celou noc. Jen ledabyle přes sebe přehozený svůj letní spacák, trenky a triko, no a ponožky. Sice na fotce dělám, že spím, ale opravdu jsem po ní ještě usnul.
O dvě hodiny později mě vytáhlo z pelechu samo Sluníčko. Nádhera, den jak malovaný.
Taky mě donutil se probrat nějaký malinký ptáček – dělal rámus, ale byl roztomilý.
Co ale nebylo tak roztomilé – početní zástupci upírů, kteří se mě snažili vysát. Hodil jsem na sebe košili, natáhl kalhoty, vstal a …
… a šel dělat snídani. Jediné, v čem měla být tahle nocovačka plánovaně netradiční, byl zdroj tepla při přípravě snídaně. A tím je můj starý benzínový parťák.
To je on, můj parťák Rusák, neboli Sovětský Primus. Krabička o základně třináct krát třináct centimetrů, ve které je naskládané vše, co je potřeba.
Líh, malinká stříkačka na přesnější nalití lihu do té malé mističky dole pod hořákem (stačí jedna) a sirky. Benzín je v nádržce.
Líh jsem stříknul do mističky pod hořák, stačí jen zapálit.
A už to frčí. Už se Rusák rozehřívá.
S posledním plamínkem lihu povolím ventil a zplynovaný benzín většinou chytne. Povedlo se i tentokrát. Nechám ho ještě trochu rozjet a pak …
… už se vaří voda na kávu.
Káva je hotová a, než trošku vychladne, udělám si jídlo.
Nejdřív usmažím slaninu …
… hezky do křupava. Tu pak dám stranou na víčko Zebry (mého kotlíku) a jdu na další ingredienci …
… míchaná vajíčka.
A je hotovo. Mňam. Jo, málem bych zapomněl, k večeři i snídani jsem měl vynikající domácí chleba, co pekla moje žena. Děkuju miláčku, je to fakt lahoda.
No a to je všechno. Sbalit se a frčet zpátky do reality. Bylo to super, díky za dobrodružný nocleh přístřešku a zase někdy ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
