Malá přestavba a údržba

30. květen 2020

I dneska se dívám cestou do přístřešku na oblohu. Bude pršet, určitě! Ale kdy? Prý má až k ránu, uvidíme. Mám plán trošku poopravit stěny přístřešku. Vzal jsem si s sebou kus černého igelitu.


Cestou míjím několik trsů krásných vlčích bobů mnoholistých.


Jsem tu. Když se na to podívám nezaujatě, bude to chtít asi víc než jen poupravit. Však si to přístřešek po pěti letech taky zaslouží.


No, druhá strana vypadá taky zoufale, strašný 🙁 . Tady bouchla bomba nebo jsem si toho prostě nevšímal? Fakt nevím, asi provozní slepota.


Oddělal jsem tedy celou levou stěnu, sundal postel a zametl pod ní. Zadní strana postele ležela od počátku jen tak v hlíně a kulánky už měly uhnilé konce.


Takže jsem dozadu položil novou kládu. To si samozřejmě vyžádalo zvednout i předek. Takže jsem musel ještě sehnat jednu kládu dopředu. Hotovo.


Když mám postel výš, je samozřejmě kvůli šikmé stěně užší. Což je z hlediska materiálu dobře, protože některé kulánky uhnily víc než jsem čekal. Ale musel jsem úplně nahradit naštěstí jen dva.


Pak už jsem jen všechno zakrátil na stejnou délku. Hmmm, sedí se tu líp než předtím, ta kláda navíc je znát.


Když už jsem u té přestavby, rozhodl jsem se dát „dřevník“ na druhou stranu a spát s hlavou na téhle straně. Takže jsem si ze silnějších kulánků udělal hezké čelo postele, aby mi pod ni nepadala výbava a drobnosti.


Zvenčí jsem vrátil původní pogumovanou látku a doplnil dole igelitem.


Potom jsem vše zase zpátky zamaskoval.


Druhou stranu jsem jen vyplnil igelitem a přidal pár nových „latí“. Závětří vedle přístřešku jsem srovnal a přivázal. Záměrně jsem nechal každý klacek jinak dlouhý, nepřitahuje to z venčí tolik pozornosti jako jasná linie řezu. Navíc jsem vnější stranu doplnil i suché smrkové větve.


Když si to tak prohlížím, mám opravdu radost, je to tu zase útulný. Mezi postel a dřevník jsem ještě doplnil nízkou pelest a stojnu, na kterou časem přidělám věšák na kabát a klobouk a nebo i na petrolejku.


Když už mluvím o petrolejce, koupil jsem té mé lampičce nový knot, starý jsem za tu dobu svícení spotřeboval. Však jsem ho měl asi jen deset centimetrů. Teď jsem koupil nový (myslím, že metr) a ještě použil jen půlku, druhou mám v záloze. Setmělo se a lampičku jsem konečně zapálil.


No a k úplnému vychutnání romantiky mi už chyběl jen oheň. Naštěstí zatím ani nekáplo, bude pěkně.


Občas se mi povede pěkný ohňostroj. Že jdou vůbec nějaké jiskry i do naškrábané smolničky, jsem zjistil, až, když hromádka chytla. Jinak jsem myslel, že jiskry letí všemi směry, jen ne tam, kam chci já 🙂


Nicméně se zadařilo a už plamínek plápolá. Přebytek třísek uklidím do dřevníku na příště a polínka na další dnešní topení nechám doschnout v ohništi.


Hlásí se i hlad, takže se pokusím ho ukojit tradičními buřtíky.


Dneska k nim výjimečně nebude chleba ale předvčerejší rohlík.


Už se mi sbíhají sliny. Rozpečený rohlík já tuze rád, ale nedělám ho často.


No a po večeři už nastává jen užívání si vínka, klidu, kolem probíhajícího stáda osmi prasat s mladými, večerního zpěvu ptáků, mého „nového“ přístřešku, a vínka a … uáááh … a spááánku. Dobrou.


Noc proběhla parádně. Kdyby mě v půl sedmé nedonutil močák vylézt, spal bych snad do osmi. A to by byla škoda. Rána jsou na jaře snad nejkrásnější část dne. Dnes jde sice po obloze už třetí přeháňka, ale to nevadí.


Po hodině válení se a kochání se jdu do ledničky pro snídani, snad nezmoknu. Dnes budou tradičně vajíčka.


Skoro nad hlavou mi opět posměšně kuká kukačka. Můj nepolapitelný pták. Alespoň z dálky se mi ji podařilo zahlédnout a už jen za letu dost nekvalitně vyfotit. Snad se mi to jednou povede, kukají kolem naší vesnice asi tři.


Už zase začíná trošku pršet, tak honem udělat snídani.


Nejdřív ohřát vodu …


… na nezbytnou ranní kávu. Utvrdil jsem se, že ten můj půllitr je pro mě fakt úplně ideální množství.


A potom osmahnout vajíčka a rozpéct druhý rohlík. Ještě doplnit aktuálně rostoucím česnáčkem a pustit se do jídla. Dobrou chuť. Sníst se mi tu libou snídani podařilo naštěstí bez deště. Teď už jen sbalit a domů.


Během balení spadlo ještě pár kapek. Teď je chvíli pauza, ale mraky se zlověstně honí. Vyrážím k domovu jen v košili, snad to stihnu. Tak ahoj a zase někdy.


CELÝ ROK 2020


HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:

POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.

5 1 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře