Křesání a bohatá snídaně
17. duben 2020
Je sobota odpoledne, vyrážím. Hned za humny na mě juká srneček. Je trochu mladší, než ten minule, tenhle má ještě na parůžcích lýčí. Prý se takhle čerstvým parůžkům říká panty.
Trošku se courám a užívám si krásu kolem. Javory u cesty už krásně kvetou.
Zato třešně už to mají pomalu za sebou.
Všude se objevila spousta violek rolních.
I zlato našich luk – smetanka lékařská neboli pampeliška – se pomalu probouzí. Sem tam je rozkvetlý trs či jen samotářka.
Už jsem skoro u cíle. Narůstá oblačnost, oni to ostatně předpovídali. Takže jsem mraky očekával.
Co jsem ale neočekával, že se na mě z přístřešku vyhrne roj komárů. Ještě, že jsem před časem přezbrojil na letní sezónu a mám s sebou tenhle vynikající repelent Ben’s.
Chci dneska dělat ohýnek, tak jsem si s sebou vzal i kanystr, co kdyby náhodou, je fakt sucho.
Na břehu potoka jsem sesbíral co nejsušší vršky trávy. Copak z toho asi bude?
Listy jsem smotal do hnízda …
… a chmýřím hnízdo vystlal. Ne, nehodlám neuměle konkurovat ptáčkům …
… budu si rozdělávat oheň tentokrát pazourkem a ocílkou – v mém případě kouskem pilníku. Práchno (zuhelnatělé bavlněné trenýrky) už mám pár let v krabičce, takže mám vše, co potřebuju.
Tak mám vše na rozjezd nachystané a můžu začít.
Práchno je potřeba položit na pazourek a hladkou stranou pilníku o něj rychle škrtnout směrem dolů.
Práchno ochotně chytilo jiskru, tedy hned dvě.
Žhnoucí kousek látky jsem položil do hnízda …
… jemně sevřel polínky a fouknul. Potom fouknul podruhé a …
… tráva byla tak vysušená, že už jsem ani nemusel potřetí foukat, málem jsem to ani nestihl vyfotit.
A už to hezky frčí. Stačí mít vše pěkně nachystané.
Setmělo se a tak jsem rozsvítil i moli cestovní lampičku.
Ohýnek jsem se snažil udržovat pokud možno malý …
… a navíc jsem měl v záloze nachystaný kanystr s vodou. Vršek jsem mu uřízl, abych mohl vodu rychleji nabírat z mělkého potoka (objem pěti litrů je k ničemu, když ho nemůžete rychle naplnit. Navíc, jak je u mě zvykem, budu používat kanystr i na něco jiného – bude to lopátka na studený popel a na vybírání nečistot v mé „koupelně“ v potůčku.
Jelikož jsem před opuštěním domova dělal rodině dvě pizzy a víc jak půlku jedné jsem „ochutnal“, neměl jsem hlad. Takže se tradiční buřtíky nekonaly. Jen jsem popíjel vínko a užíval si. Bylo fakt teplo, takže jsem měl i pozdě večer vykasané rukávy košile.
Opravdu bylo teplo – večer třináct, v noci klesla teplota pod osm a teď ráno opět pomalu stoupá. Vyspal jsem se do růžova, ale z pelechu mě vytáhl hlad.
Takže vše nachystat a jde se vařit.
K zapálení nebyla potřeba žádná březová kůra ani nic podobného, chvojí ochotně od sirky chytlo.
A už se vaří voda na kafíčko.
Než se uvaří voda, nakrájím si buřty.
Voda už klokotá o sto šest.
Takže zalít, dát stranou a začít připravovat jídlo.
Nejdřív jsem osmažil ty nakrájené buřtíky a pak je dal stranou, do pokličky od Zebry se vešly tak akorát.
Potom jsem na výpeku osmažil vajíčka. Ani jsem nemusel přidávat olej, buřty vyprodukovaly mastnoty docela dost.
No a snídaně je hotová. Přihodil jsem ještě něco zeleného a zdravého. Abych to měl hezky barevné, hned vedle přístřešku jsem oškubal pár vršků mladých kopřiv. Dobrou chuť.
No a tím má nocovačka končí. Mám uklizeno, sbaleno, frčím domů. Tak zase někdy příště ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
