Krátká noc, dlouhé ráno
28. březen 2020
Slunce zapadá, vyrážím do přístřešku.
Cestou jsem posbíral „klasy“ z rákosu a na rozdělání ohně použil trojkombinaci rákos-chlupatá polínka-chvojí z jedle.
Na fotce nepodpaluju znova už hořící rákos, ale čas snímku byl tak dlouhej, že se tam zaznamenal i rákos už v plamenech 🙂
Romantika musí být, je třeba i světlo zapálit.
Zítra je u nás holčičí koleda, tak manželce vyřežu zajíčka, tentokrát z jedle.
Woodlorem jsem špalík nahrubo ořezal.
Potom jsem začal Morou vyřezávat tvar zajíčka podle toho březového, co jsem dělal minule …
… ale vůbec se mi ten nový nelíbil, takže jsem radši nakonec dopižlal toho vpravo z minula, co dosud hlídal přístřešek. A zkrátil jsem mu taky sokl. Toho vezmu domů ženě.
Ozval se hlad, tak opékám mé milované buřtíky.
A je hotovo, dobrou chuť.
Noc byla celkem v pohodě, jen mi k ránu připadala trochu kosa na to, že předpověď byla +4°C. A on byl -1°C, tak se nebylo čemu divit 🙂
No nic, nedá se svítit. Musím vylézt z tepla spacáku a jde se dělat snídaně. Bude tradiční kafíčko a míchaná vajíčka. Tentokrát budou vajíčka ozdobená pažitkou, co jsem večer cestou utrhnul.
Takže nejdřív udělám to kafíčko.
Snídaně je hotová, jde se dlabat. Dobrou chuť.
Pak jsem si už jen vychutnával zbytek kafe a hřejivé paprsky slunce, sbalil a pádil domů. Tak zase někdy příště ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
