Konečně trochu normální počasí
15. srpen 2020
Nebe se zatáhlo, teplota klesla na snesitelných sedmadvacet a v dálce bouří. Ideální počasí vyrazit do přístřešku. Předpověď hlásí ještě přeháňku, tak se snad vzduch ještě pročistí.
Hned v přístřešku mě ale čekalo nepříjemné překvapení – někdo mi zboural boční závětří u ohrádky. Nebo prostě spadlo samo.
Při pohledu zvenčí je jasné, kdo to byl. Byl to dub. Hodil tam asi čtyřmetrovou víc jak ruka silnou větev. Není se co divit, v pátek to byl mazec asi všude.
Takže jsem moc nelenil a všechno dal pryč. Původní sloupky jsem zkrátil o shnilé spodní konce a některé zcela nahradil. To, co zbude, použiju na topení.
Během práce přeháňka opravdu přišla, ale byla tak krátká a mírná, že se kapky nedostaly ani skrz koruny stromů. Za půl hodinky jsem měl hotovo.
Zebru s večeří a snídaní jsem dal chladit do potůčku. Je tam jen pár centimetrů vody, ale zato dost smradlavého bahna. Takže se Zebra sice zaboří a vychladí, ale na mytí je to problém – naberu hrst vody a už je zakalená.
Proto jsem si z domu přinesl starý květináč, ve kterém se bude, doufám, udržovat minimálně patnáct čísel čisté vody. Na zakotvení jsem použil nové dubové kolíky.
Potom jsem si šel nasbírat velkou hrst chvojí. Nebude to na topení, ale na něco jiného. Však uvidíte ráno.
Už se stmívalo, tak jsem zahájil to, na co jsem se přes měsíc těšil. Rozdělal oheň. Přecejen jsem si trošku chvojí na zátop vzal a zapálil klasikou – sirkou.
Ohýnek vesele plápolá, přihodím pár polínek a …
… a povýšil romantiku ještě o jedno světýlko.
Práce skončila, tak jsem se přezul do bačkůrek.
Ohlásil se hlad, takže přišly na řadu buřtíky, co jsem vyndal z „ledničky“.
Vrhnul jsem se na ně tak rychle, že jsem je zapomněl před konzumací vyfotit :-). No a potom jsem si už jen užíval večer, vínko a šel spát.
Noc byla z počátku hodně horká, ale ráno se ukázalo krásně svěží. Až mě ta nízká teplota překvapila, asi za to může ten potůček, co mi protéká hned vedle. Kupodivu jsem se moc dobře nevyspal. Nic se nedělo, ale celou noc padaly žaludy a větve, co neshodila páteční vichřice. byl jsem na to od večera připravený, protože padaly už večer, ale asi mě to budilo i v noci. každopádně, je před sedmou, jdu vstávat.
Nejdřív musím uklidit ten svinčík od večera. Oharky použiju do dřívkáče, ale s popelem mám vždy problém, chtělo by to smetáček.
K tomu mi právě má posloužit to chvojí. Vybral jsem čtyři otýpky. U větviček jsem oholil silnější konce o slabší krátké větvičky.
Potom jsem větvičky u tenkých konců svázal. Bylo to dost úzké, takže jsem přidal ještě další dvě otýpky.
Další provázání o trochu výš jsem udělal tak nějak na třetiny, ale tak, aby byla mezera jinde než dole.
Poslední dvě omotání jsem udělal kolem dokola.
No a ve finále jsem seřízl tlustší konce do kulata a spodní do rovna. Mám hotovo, Už zbývá jen vyzkoušet. PS: o výrobě cívky (navijáku) na provázek píšu TADY.
Funguje úžasně, paráda. Mám uklizeno, tak hurá na snídani.
Nejdřív samozřejmě kafíčko.
No a potom má oblíbená míchaná vajíčka.
Snídaně je hotová. Ještě jsem ji ozdobil pár snítkami borůvčí. K vajíčkům jsem měl vynikající domácí chleba, děkuju miláčku. Dobrou chuť. Ještě teď se mi sbíhají sliny, když tu fotku vidím.
No a pak už jen sbalit a hurá domů. Slunce už má sílu, to zas bude pařák. Budu se ale těšit na další dobrodružství. Tak zase někdy příště ahoj..
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
