Dvanáctka od sedmi do sedmi
12. září 2020
Je něco před sedmou, vyrážím. Dřív jsem to nestihl. Ale nevadí mi to, odpoledne bylo příjemně strávené sledováním fotbalového derby Křivice vs Křovice.
Jsem tu. Na posteli byl za dobu mojí nepřítomnosti pěknej svinčík. Košťátko na popel posloužilo dobře i tady.
Už mám hlad. Doma jsem narychlo sbalil zbytek chleba, půlku cibule z lednice a buřty z mrazáku. Olej v placatce mám stále v batohu. Hořčici možná ani nepoužiju, ale člověk nikdy neví.
Slunce zapadlo, hurá rozdělat ohýnek.
První plamínky už se roztančily. Než se to rozhoří, nakrájím si buřty a cibuli.
Oheň nabral na síle, tak rozpálím olej a osmahnu zprudka buřtíky.
Pak už je přidám cibulku a nechám změknout. Hmmm, to je vůně. Sbíhají se mi sliny.
Ještě jsem opekl patku chleba (trošku jsem to přehnal) a pustím se do jídla. Dobrou chuť.
Večeře byla vynikající. Do té úžasné many jsem nemusel přidávat nic, ani sůl ani pepř ani tu hořčici, mňam. Pak už jsem jen docucával víno, poslouchal padající žaludy (kterých bylo opět dost) a šel spát.
Noc byla příjemná, nepřerušovaná, ale krátká. Je něco před půl sedmou, musím vstávat a pelášit domů.
Teprve teď ráno jsem si všiml, co mám v ohrádce babek. Většina z nich to má ale už za sebou.
Ohniště mám uklizené, věci sbalené, můžu vyrazit.
Ještě jeden letmý pohled na „mou“ probouzející se džungli kolem přístřešku, hodit batoh na záda a jde se.
Cestou míjím nádherné obrovské kapradí.
Rosa prozradila spoustu pavučin, kterých by si člověk jinak ani nevšiml.
No, rosa byla opravdu vydatná :-). Planiky ten kilometr v mokré trávě a poli ale úplně v pohodě zvládly.
Vychází slunce. Ještě kousek a jsem doma. Je stejně jako večer trochu před sedmou. Bylo to krátké, bez snídaně, ale opět super. Tak zase někdy příště ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
