Dřevo a dlouhé ráno
24. říjen 2020
Konečně sobota podvečer. Vyrážím. Na západě jsou jediný mraky na celý obloze, jinak je čisťounká jak alabastr.
Vzal jsem to přes pole. Ta mlha je fakt boží. Za chvíli budu v cíli.
Jsem tu. Od jara, co jsem přestavěl postel na druhou stranu, zeje dřevník prázdnotou. Naštěstí jsem využil krásnýho počasí a odpoledne si trochu polínek nařezal.
Zbývalo už jen je nanosit do přístřešku a narovnat. Takže jsem běhal po lese s čelovkou a nosil a nosil. Uf, mám hotovo.
Připravil jsem si dříví na oheň. Ale pak jsem asi čtvrt hodiny jen seděl a poslouchal. Co? Přilétl můj známý puštík a začal volat do dáli to své vysoko položené „vujié, … vujié … vujié“. Dneska volal opravdu dlouho a já si jeho koncert vychutnal až do konce.
Puštík dozpíval, teplota dost rychle klesla nejen okolo, ale i moje vnitřní po nošení dříví, takže hurá se ohřát. Rozdělám ohýnek.
No, paráda, chytlo to a nechcíplo. To dříví je bohužel nic moc.
Dříví je fakt dost mokrý a shnilý, takže ho suším o sto šest. Ale darovanýmu (ukradenýmu) koni …
Hlad se musí zahnat, to je jasný. Dneska jsou buřtíky s kremžskou a rohlíkem. A pak už jen přišla nádherná klasika, dopít vínko, zahledět se do té nejlepší televize a poslouchat tu nejsladší hudbu na světě a pak hurá do hajan.
Předpověď se strefila, takže i spacák jsem zvolil správně, noc byla v pohodě a navíc jsem ráno nemusel nikam pospíchat. Takže jsem se vyspal úplně do růžova.
Když jsem se vykopal ze spacáku, měl jsem stále dost času, takže jsem vyrazil před snídaní na obchůzku.
Mlha krásně kouzlila i ráno.
Bedly na kraji lesa stále ještě rostou, některé už se kácí, ale jsou stále krásné.
I v lese je pár prcků.
Minule jsem to neudělal, ale dneska si dám k snídani smaženici. Vyrážím s úlovkem do přístřešku. Tyhle tři menší klobouky mi bohatě stačí.
Samozřejmě jsem si nejdřív udělal kafíčko, ale to fotím furt, tak ho dneska přeskakuju. Takže nejdřív nakrájené klobouky osmahnout a okořenit solí, pepřem a kmínem …
… pak zalít vajíčkem, pořádně promíchat a osmažit. Ještě jsem mohl s sebou vzít cibulku, ale i takhle to krásně voní.
Takže hurá k jídlu. Ještě jsem si k té smaženici opekl rohlík. Mňam, to byla dobrota. Nastal, čas odchodu, takže sbalit a hurá domů.
Opět jsem to vzal přes pole. Je neuvěřitelný, co je tam pavučin, na každém metru snad čtyři, to jsou tisíce a tisíce pavouků jen tady.
Mlha se pomalu zvedá, i neděle bude nádherná.
Tenhle víkend byl fakt super. I díky tomu, že jsem si to v přístřešku užil o hoďku dýl. Miluju ty barvy podzimu. No a to už je fakt všechno. Děkuju a ahoj zase příště.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
