Čundr Brdy (Hřebeny)
14. – 16. únor 2020
Konec jízdy vlakem, dál už jen pěšky. Ta paní s námi sice nepůjde, ale večer se přidá ještě jeden člen naší bandy.
Po povinné návštěvě Hostince u Rysů vyrážíme. Mraky se protrhávají a občas čaruje sluníčko.
Všude je spousta polomů, tady už „zpracovaných“.
První skály. Babka 506 m.n.m. Pítrs to jde prozkoumat tudy první. Já půjdu asi okolo.
Nahoře to vypadá moc pěkně.
Výhledy jsou taky super.
Tohle je nejvyšší bod Babky.
Sice jsem litoval, že je zimní čundr bez sněhu, ale zase bysme přišli o tuhle zelenou krásu.
Jsme dneska v cíli – Na Rovinách. I když mi byla doporučená jiná putyka, ale udělali jsme dobře, že jsme šli sem. Takhle dobrej a velikej řízek s bramborovým salátem jsem už dlouho neměl. Navíc nás tu čekal poslední kamarád.
V hospodě to bylo náročný a do lesa ještě dva kiláky. R.I.P. První mrtvej – Vlastík, my se chystáme teprve do hajan.
Trochu umění. Noční hra kamaráda s čelovkou při vybalování a pak už přišel jen klidný spánek.
A je tu krásné nové ráno.
Ty mechové koberce mě nepřestávají fascinovat.
První sníh, juchů.
Místy bylo sněhu až nad kotníky :-). No, byly to jen dva flíčky, ten druhý je kousek za námi.
Míříme na Studený vrch 660 m.n.m. Jediné místo s většími fleky sněhu.
Vydáváme se zkratkou mimo značené cesty, každý volí vlastní trasu. Míříme do Hostomic.
Tady na náměstí už je jaro.
Zapadli jsme do místního hostince. Nastává hospodská příprava na večerní grogpárty, ta bude ale u ohýnku.
Opouštíme hostinec i Hostomice. Vzadu je Plešivec 654 m.n.m. Tam nahoru k vrcholu míříme.
Fabiánův pramen. Nabíráme vodu. Skoro neteče a je žlutá jako moč poránu :-). Prostě z nás budou železní muži.
Jsme skoro v cíli, slunce zapadá.
Večerní a noční grogpárty začíná. Jako vždy je veselo. Tak kvůli téhle jediné fotce jsem s sebou táhnul stativ, abych taky někde byl vidět. Ale vůbec mi to nevadí.
Dobré ráno. Slunce už se začíná prodírat i k nám.
Hezky jsme po sobě uklidili a mizíme dál.
Ještě poslední pohled zpátky, děkujeme za super azyl Zlatá naděje.
Jedna skupinovka na Čertově kazatelně. Bohužel je nás o jednoho míň, Kačaba musel domů, natáhl si asi šlachy na chodidle a byl rád, že dopajdal na vlak. PS: Protože tu s námi není, přidal jsem ho aspoň do rohu na titulku v přehledu roku 2020.
Krásný výhled a nezničitelná borovice. Z téhle fotky mám asi největší radost.
Jsme v Lochovicích. Na co asi myslí při pohledu na starý náhon s polorozpadlým kamenným můstkem?
Jelikož dneska budu řídit, tak už popíjím jen krásně vychlazené nealko z místní Vietnamské večerky.
Konec čundru. Kousek jsme jeli spolu a pak už jsem osaměl a blížil se k domovu.
Z rychlíku v plné rychlosti jsem zkusil cvaknout nějakou pěknou chajdu v údolí. Vyšlo to.
Tady je vzadu vidět taky zajímavej barák, kdo tam asi bydlí? Poslední fotka. Pak už jsem nefotil. Celou cestu jsem prokecal s jednou důchodkyní – paní učitelkou z mateřské školy. A to je všechno. Tak příště zase ahoj.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
