Víkend v Krkonoších – den první
celá akce 29. až 31. srpen 2025
Janča mi už dlouho slibovala hodně dlouhou procházku v Krkonoších. Proto jsme se rozhodli, že do našich nejvyšších kopečků dorazíme už v pátek odpoledne a tak si prodloužíme víkend. A hlavně v sobotu, kdy vyrazíme na tu dlouhou procházku, můžeme vyrazit už hodně brzo, aniž bychom vstávali někdy za tmy.
Zakotvili jsme na asi nejvýš položeném parkovišti v Česku. Jsme před Špindlerovkou. Je pod mrakem a asi bude už jen tma.
Šli jsme zaplatit celovíkendové stání 600,-. Je to docela dost, ale zato máme k dispozici vstup na záchod do Špindlerovky kdykoliv ve dne i v noci. Při návratu se ukázalo sluníčko a ozářilo Malý Šišák krásnou žlutou barvou.
Janča připravuje večeři. Sice není zrovna vedro, ale měli jsme chuť na pivko a k jídlu máme chleba s výbornou domácí vepřovkou od její mamky Vlasty.
Celý nebe se začíná barvit do oranžova. Zaujala mě u jídla tahle cukrová vata na jihu.
Mraky se začínají protrhávat a my si užíváme klid. Ten párek lidí s kočárkem Janča zahlídla dole u Špindlu. když jsem kolem nich projížděli. No, taky měli hodně dlouhou procházku. Podle map je to osm kiláků. Slušnej výkon.
Jdu na kraj parkoviště a fotím Erlebašku. Dole v údolí Špindl už skoro není vidět. Mně se líbilo to zajímavý světlo.
Podvečerní slunce začíná rozehrávat svoje divadlo.
Vyrážíme na krátkou procházku do Polska, jdeme odlovit dvě kešky. Ohlížím se k autu a cvakám poloprázdné parkoviště s Běloušem, nebem v růžovém pyžamu a Měsícem.
Začíná to vypadat kolem hodně hezky, hlavně na západě.
„Jé, hele méďa,“ ukazuje Janča na jeden mrak mezi stromama.
Před námi je asfaltová svážnice rovnou do Polska. Teď se jde dobře, ale zpátky do kopce to bude horší.
Z dalších mraků se tvoří hrad nebo zámek na zalesněným kopci. Fantazii se meze nekladou.
Máme odloveno a vracíme se zpátky. Ještě není úplná tma, ale v Polsku už se svítí, asi je to město Cieplice Zdrój mezi Piechowicemi a Jelení Horou. „Do tmy se musíme vrátit na naše území, Poláci pokutujou ty, co se za tmy pohybujou v Krkonoších,“ pobízí mě do kopce Janča.
Stihli jsme to. Na parkovišti jdu ještě pro stativ a cvakám Špindlerovku v posledních náznacích světla.
Trochu se zvedá vítr, proto dáváme okenní větrací mřížku jen na závětrnou stranu, zatemňujeme okna a zalejzáme do auta. Snad bude noc klidná. Těšíme se na zítřek.
A na závěr mapa naší páteční večerní procházky:
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ PŘÍBĚH OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
Krásná místa i Tvé fotky! Od Špindlerovky, kam jsme dojeli autobusem na Sněžné jámy, kolem pramenů Labe, s přespáním myslím na Labské boudě do Špindlerova Mlýna jsme se se synem Martinem prošli. Také mám známou, která je vnučkou pana Buchara. Děkuji Luboši moc. Josef
Já ti opět děkuju za krásný komentář. U pramene Labe jsem možná někdy byl, možná ne, musím se zeptat našich. Mimochodem, já jsem z rodiny Bucharů z mamčiny strany.