Bělouš
S přítelkyní Jančou jsme se rozhodli, že si oba splníme sen a budeme cestovat už ne jen vlakem, ale i autem. Navíc autem, v kterém budeme moct i spát. Pořád jsme hledali nějaké auto, které by nám umožnilo se někam dostat, moct si v něm uvařit, posedět a vyspat se.
Hlavní myšlenkou je to, že chceme chodit na túry nalehko, to znamená, nenosit s sebou ani věci na vaření ani celtu nebo stan a spaní, ale jen to, co budeme potřebovat jako na jednodenním výletě, i když budeme někde víc dní.
Nechtěli jsme, ale dodávku, chceme osobák, co je trochu větší než normální, a to z několika důvodů. Za dodávky se platí leckde větší poplatky, třeba na parkovištích, dálnicích v zahraničí a podobně. Leckde ani dodávky nemůžou, třeba do podzemních garáží, kde je omezená výška. Taky dodávka hned budí pozornost zvlášť, když je na první pohled zřejmé, že jde o obytnou.
Definitivní rozhodnutí o typu auta padlo v Bradlecké Lhotě na čundru, kde jsme u koupaliště potkali starší pár s Volkswagenem Caddy. Caddyna se mi ale nelíbí a navíc potřebuju na postel delší prostor. VW sice dělá delší verzi, ale ta se mi líbí ještě míň. Zamiloval jsem se do jiného auta, takže jsme hledali a nakonec našli:
Ford Tourneo Connect Titanium
PROČ PRÁVĚ BĚLOUŠ?
Hledali jsme tak dlouho v inzerátech, až nám padl do oka bílý Fordík. Jeli jsme se na něj podívat až k Chebu, odvezli ho domů a už u nás zůstal. Zamilovali jsme se do něj a já mu chtěl dát nějakou přezdívku. V podstatě všichni campeři a cestovatelé dávají svým autům přezdívky. Někdo má Bydlíka, někdo třeba Pipi nebo Dodynku. A třeba kamarádi z Harty mají už druhou dodávku. První byl Masér a teď ten druhý je Gregor. Náš miláček je opravdu zářivě bílý a tak jsme mu začali říkat Bělouš.
POSTEL
V podstatě to nejdůležitější ze všeho je pro náš záměr postel. Pro tahle auta se žádná neprodává nebo jen nějaká doma dělaná a za spoustu peněz. Navíc jsem ji chtěl udělat přesně šitou nám na míru. Vždycky, než se do něčeho pustím, pořádně si všechno nastuduju, nakreslím a rozměřím. Ne jinak tomu bylo i u vestavby, tedy postele do Bělouše.
Na postel jsem si určil hned několik základních požadavků:
- chci co největší ložnou plochu postele
- postel nesmí překážet při běžném provozu, aniž by se vyndávala – takže skládací
- nechci manipulovat se sedačkou řidiče ani spolujezdce
- chci pod postelí úložný prostor na úkor prostoru nad postelí – nemusím na ní nutně sedět vzpřímeně
- chci, aby součástí postele bylo sezení, konkrétně aby se pod pátými dveřmi dalo sedět u stolu, aniž bychom potřebovali kempingové židličky a skládací stůl
- dodatečný požadavek Janči je, aby se dalo pod pátými dveřmi i vařit a vařič měl závětří, ale nechce vařit na stole
VŠE ZAČÍNÁ, ROZVAHOU, VÝKRESEM A PAK SHÁNĚNÍM MATERIÁLU
ROZVAHA
Auto jsem si uvnitř pořádně změřil a zjistil, že od přední sedačky, když v ní sedím pohodlně za volantem já, k zadním dveřím ve výšce 50 centimetrů od zadní podlahy mám 210 centimetrů prostoru. Níž je to víc. Na druhou stranu šířka je u podlahy 113 centimetrů, kdežto v půl metrové výšce je už 120 centimetrů. To mi pro začátek stačilo.
Dalšími důležitými mírami pro mě byly šířky, délky a výšky boxů, které jsem chtěl vměstnat pod postel. Lavice a stůl délkou a šířkou přizpůsobím, ale tloušťku jsem volil 28 milimetrů, aby se neprohýbaly při zatížení. Jejich tloušťka má taky vliv na výšku celé konstrukce.
VÝKRESY
Jelikož nemám žádný konstrukční program, našel jsem na netu Virtual Graph Paper. Je to sice spíš takový skicář, ale pro moje záměry lepší než papír a tužka.
MATERIÁL
Jen pro představu sem dávám soupis snad veškerého materiálu, který je nedílnou součástí postele a její výroby:
- rám postele – jekl 30x15x2 mm
- nosné svislé desky – překližka 9 mm
- ložná deska postele – voděodolná překližka 15 mm
- pojezdy na šuplíky – zátěžové dva páry 100 cm a jeden pár 80 cm
- lavice a stůl – jasanová spárovka 28 mm
- spojovací materiál – šrouby se zápustnou hlavou i nábytkové, zatloukací matice
- nátěry – bezzákladová barva na kov, lodní lak
- matrace – zatím dárek od mamky molitanové 2x 65x195x8 cm, časem asi koupíme pořádné 120x200x10 cm
- přepravky – EURO – 2x 30x20x12, 5x 40x30x27, 2x 40x30x12
Pojezdy a většinu spojováku jsem objednal z Číny na Aliexpressu, zbytek jsem objednal na českých e-shopech nebo koupil v našem okolí.
VÝROBA
V prodejně s hutním materiálem jsem koupil pět šestimetrových jeklů 30x15x2. Jelikož k nám docela často jezdí s jiným materiálem do práce, domluvil jsem se s nimi, že mi to k ostatnímu přiberou. V práci jsem na kotoučové pile nařezal všechno na potřebnou délku a pod úhlem 45° nebo kolmo. Zbyly mi jen ty čtyři vajgly dole a asi metr a půl leží vzadu na zemi. Ještě mám totiž v plánu udělat sklápěcí nohy, ale to, až bude postel v autě a budu přesně vědět potřebnou délku nohy.
U všech řezů jsem srazil hrany, aby byl kam dát svár a nebyl na povrchu.
Kamarád Milan mi pak všechno s mou dopomocí a přípravou svařil. Divil jsem se, jak to šlo rychle. Céóčkem to je fakt paráda. Nejdřív si to nabodoval, pak jsme přeměřili úhly a rozměry a teprve potom z vnějších stran svařil. Vnitřní koutové svary jsme nedělali. Na to, co to pones, je to pevný dost.
Spárovky jsem musel nakonec objednat dvě užší, protože jednu širokou neměli. Uskladnil jsem je prozatím u Šímy v dílně, snad mu tam nebudou moc dlouho zaclánět.
Překližky mám taky dvě, jak jsem psal. Tenčí na kostru postele a tlustší na ložnou plochu. Obě jsem uskladnil na jeden den u Jančinýho táty taky v dílně. Naštěstí je to ve stejném domě, takže jsem to nemusel nikam vozit.
Další den jsem začal porcovat tu tenčí překližku. Díky Šímo za půjčení nářadí. Tohle je konkrétně jedna bočnice.
Do každé z vnitřních stojen jsem přímočarkou udělal zářezy, aby zapadly do rámu z jeklu.
Když jsem měl všechny desky připravené, vyvrtal jsem všechny otvory pro závity do rámů.
Janča pak všechny rámy dvakrát natřela. Paní v prodejně nám poradila, že válečkem je to natřené rychleji a hezčeji než štětkou. Měla pravdu. Janče to šlo od ruky.
Já jsem mezitím vrtal otvory pro šrouby do desek a taky přidělával pojezdy na šuplíky.
To, co už bylo natřené a zaschlé jsem začal zpracovávat. Do děr v rámech jsem udělal závity a začal montáž. Ještě, že jsem si všechno pečlivě označoval, jinak bych v tom měl asi pěknej hokej.
Kupodivu jsem asi všechno vyrobil přesně, protože jsem nic nemusel dolaďovat. Strojní závitník se mi podařilo zlomit a tak jsem asi šest posledních děr musel dělat třídílnou sadou ručně.
Nakonec jsem k rámečkům šuplíků přidělal vnitřní díly pojezdů a mohl všechno sestavit dohromady. Naskládal jsem dovnitř všechny přepravky a kanystry na vodu. Přepravky máme 4ks 30x40x27 cm, 2ks 30x40x12 cm a 2ks 20x30x12 cm. Kanystry jsou dvanáctilitrové.
Otestoval jsem taky vyjíždění šuplíků na jedné straně. Překvapilo mě, že pojezdy mají aretaci nejen v krajních polohách, ale i uprostřed.
I na druhé straně pojezdy fungují, jak mají. Nejdřív mně to nešlo vůbec zavřít, ale Janča si všimla, že to mám křivě nasazené v kolejnicích. Po srovnání už všechno chodí, jak má.
Nakonec jsem nařezal překližku na ložnou plochu. Tedy vlastně na dvě půlky ložné plochy. Tahle překližka má jednu stranu hladkou a druhou s „puntíkama“. Rozhodli jsme se, že tu hladkou dáme dospod a viditelná bude ta hrubší, prý protiskluzová.
Když jsem měl všechno sešroubované, zase jsem vyndal, co šlo a se Šímou jsme tu postel nacpali do auta. Chvíli to vypadalo, že jsem ji vyrobil moc velkou a že se tam nevejde. Ale stačilo trošku přizvednout na jedné straně, šprajcnutí povolilo a sedla si na své místo, kam měla. Nasadil jsem zpátky pojezdy s rámama, nanosil všechny věci dovnitř a takhle to nakonec vypadá v autě. Odendávací díl ložné plochy jsem vyřešil tak, že se nasadí čtyřmi šrouby do průchozích děr rámu postele a dva krajní se přitáhnou matkama.
Pojezdy vytažené na maximum umožní dostat se do všech přepravek.
Vepředu jdou pojezdy vytáhnout ještě víc, protože mně stačily šedesáticentimetrové, ale kupodivu osmdesátky byly levnější, tak jsem je koupil. Jsou tu vidět i ty čtyři průchozí díry v rámu na šrouby. Taky je vidět, že jsem pojezdy přidělával k překližce šrouby a zatloukacími (narážecími) maticemi.
Když se přední šuplík zasune, jde druhá řada sedaček dát do normální polohy. Postel nikde nepřekáží, jen zabírá za sedačkama trochu místa.
Takhle vypadá naše rozložené „letiště“ připravené ke spaní. Jako nohy u předních sedaček jsem použil odřezky překližky zkrácené na míru a obroušené, aby neměly ostré hrany. To ale odsud neuvidíte.
Do bytu jsem od mamky dostal skládací matrace pro případné návštěvy. Teď se mi moc hodily. Jseou sice trošku širší a kratší než postel, do začátku na otestování v reálu to ale bohatě stačí. Děkuju mami.
Teď přišla na řadu další sranda. Lavice a stůl. Jelikož jsem měl spárovku širokou 650 mm a potřebuju lavice široké 340 mm, trošku to napůl nevychází. A stůl potřebuju 440 mm široký. Takže jsem uvažoval, jak to udělat. Nakonec s řešením přišla Janča. Z každý desky odřízneme 340 mm na lavici a stůl slepíme ze zbytků a seřízneme na šířku 440 mm.
Šíma mi pomáhal s lavicema a Janča s tátou lepili stůl. Horní hrany lavic bylo potřeba snížit asi o centimetr a taky zaoblit, aby se na nich dobře sedělo.
Lepidlo na stole do druhého dne zaschlo, trochu jsem zakulatil hrany a nastalo ostré testování..
Paráda, takhle to vypadá vytažené. Od nárazníku do konce lavic máme asi šedesát centimetrů. Na stole je to tak devadesát. Pro dva stolovníky myslím místa dost. Na délku jsou lavice totiž ještě o dvacet cenťáků delší než složená postel a stůl o deset, takže zapření v posteli je dostatečné. Dá se sedět až na konci lavic a všechno v pohodě. Jen se postel na druhé straně trošku přizvedla. To musím ještě dořešit.
Tvar je hotový, takže jsem spárovky přejel vlhkým hadrem a strhnul šmirglem „chlup“. Teď lakuju lodním lakem. Smrdí to a dlouho to zasychá. Ale snad to bude aspoň kvalitní povrch. Janča bude dělat příští týden druhý nátěr, tenhle víkend to už nestihneme.
Odřezek desky jsme taky využili. Janča z něj udělala domů nádherný prkýnko.
Ukotvení postele jsem nakonec vymyslel. V podlaze auta jsou oka pro náklad. Kamarád Petr mi vyfrézoval dvě svěrky s drážkama z plocháče a sehnal jsem hlazenku, kterou jen nasunu do díry rámu. Postel se ani nehne.
ZATEMNĚNÍ
Jelikož nechceme, aby nám někdo koukal do auta, když tam spíme nebo se převlíkáme a podobně nebo, aby nás hodně brzo budilo sluníčko, rozhodli jsme se neprůhledně zadělat všechna okna. Ideální z venčí je černá, ta není z dálky tak nápadná jako stříbrná, co mají některé obytňáky.
Janča tedy nakoupila bublinkovou stříbrnou izolační fólii, černou termoizolační látku, lemovku a přísavky. Původně jsme sluneční clony chtěli udělat na magnety, ale všude v interiéru je karoserie pokrytá výplněmi a plastovými díly, takže se magnety nemají čeho chytit. Takže ještě nakoupila přísavky a vyrobila takové krásné zatemnění.
Do úplně zadních oken jsme udělali zatemnění nastálo. Přilepili jsme ho tam oboustrankou po obvodu. Zatím to drží, uvidíme, jak dlouho. FOTKU DOPLNÍM …
VĚTRÁNÍ
Jelikož se při spaní v autě z lidských těl odpaří spousta vody, je potřeba auto přes noc větrat. Jak to ale udělat, aby vám tam nelítali komáři a při případném dešti nepršelo? Na internetu jsem našel nějaké větrací mřížky, ale za ty chtěli raketu a navíc mi tak úplně nevyhovovaly.
Takže jsem si vymyslel tvar, oměřil okna zadních dveří. Dohodli jsme se totiž, že budeme mít při spaní hlavy hned za zadními sedačkami. Má to několik výhod. Právě nad hlavou jsou ta boční okna, při otevření pátých dveří nikam nevypadnou polštáře a jako bonus, přímo nad obličejem máme panoramatickou střechu.
Nákres jsem předal kamarádovi Jirkovi, ten udělal 3D model pro tiskárnu, ozrcadlil ho pro druhé okno a pak po dohodě, že se to nedá na 3D tiskárně vytisknout najednou, každou mřížku rozdělil na 3 díly.
Druhého kamaráda, taky Jirku, jsem poprosil o vytištění na 3D tiskárně.
Pak nastal problém, jak ty části slepit. Janča zkusila vteřiňák. Ten si ani neškrtl. Potom Chemoprén. Ten byl trošičku lepší, ale taky nic moc. Druhý Jirka mi poradil Aceton. Já si ale vzpomněl, že se kdysi plastikové modely lepily přetoky těch modelů rozpuštěnými právě v Acetonu a byla z toho taková medová konzistence. Takže jsem Jirku poprosil asi o metr filamentu, ze kterého mi tiskl mřížku a zkusil ho rozpustit.
Povedlo se, asi v necelém centimetru Acetonu v přesnídávkové skleničce vznikla konzistence přesně taková, jakou jsem chtěl. Natřel jsem lepené plochy štětečkem a pak radši ještě vzniklé mikrospáry z obou stran. Drží to naprosto skvěle.
Po prvních ostrých testech na autě jsem zjistil, že mi mřížka při nasazení a pokusu ji přiskřípnout oknem vzhůru do rámu vypadává. Pak už sice v pohodě drží, ale to nandávání je oprus. Takže ještě potřebuju zepředu a zezadu vodící lišty, aby mřížka na skle seděla a ani se nehnula, když budu se sklem jezdit nahoru a dolů.
Takže jsem znova poprosil oba Jirky a pak přilepil lišty na mřížku. Janča potom zezadu nalepila síťku proti komárům a mřížka je snad už ve finální podobě.
Takhle to vypadá na autě. Paráda. Ještě otestovat nový tvar v reálu. Teď napoprvé to bylo v pohodě. FOTKU DOPLNÍM…
SAMOLEPKY
Po tom, co Bělouš dostal jméno, vymyslel jsem logo WhiteHorse & Travelers. Tedy česky Bělouš a cestovatelé. Pak jsem oměřil auto a rozhodl se, kam samolepky umístím. Určitě jsem chtěl jednu na sklo pátých dveří, potom na páté dveře na pravou stranu, aby to vyvážilo nápis Tourneo Connect, a taky na oboje přední dveře. Nechtěl jsem, ale, aby se kůň koukal na řidičových dveřích dozadu, takže tam je kůň obráceně, tedy kouká taky vpřed.
Samolepky jsme objednali a polepili jimi auto. Tím se sice stalo víc nápadným, ale o to víc mu to sluší, tedy aspoň myslím. Mně se to teda líbí moc.
MARKÝZA
Ona to vlastně není ani markýza. Já mám silonovou nepromokavou plachtu 3×3 metry a Janča koupila veliký přísavky. Ty se dají na auto a plachta se k nim přidělá. Potom doma vyhrabala dvě teleskopický vzpěry. Vnější rohy plachty se vzpěrama podepřou a pomocí kotevních šňůr a kolíků se plachta vypne. A jednoduchá, nerozbitná markýza je na světě.
DALŠÍ VÝBAVA
Během prvních dvou výprav jsme dospěli k názoru, že musíme auto něčím doplnit a musíme poupravit postel. Ono se to bude vyvíjet dál a já sem budu dopisovat postupně věci, které se změní. Teď to tu mám jen heslovitě, přibudou i popisy a fotky, až to bude hotové a nafocené.
DŘEZ – PRKÝNKO
Janča objednala krásný skládací dřez, který při složení skvěle slouží i jako prkýnko na krájení.
SKŘÍŇ NA OBLEČENÍ
Přišli jsme na to, že nejlepším řešením na oblečení jsou skládací přepravky. Ty standardní se ale pod postel nevejdou. Janča měla ale jednu, co je o centimetr nižší, než normální a ta byla v pohodě. Takže sehnala další dvě a teď máme každý svou na čisté oblečení a jednu společnou na špinavé. Doma si v pohodě a přehledně všechno sbalíme a pak odnesem do auta.
Vedle přepravek se nám každému vejde i batoh na túry a myslím, že i spousta dalších věcí, co by se mohly hodit.
LEDNIČKA
Jelikož všechny přepravky nebudeme používat na věci a někam potřebujeme uskladnit jídlo, co by se teplem mohlo zkazit, vyrobil jsem z jedné přepravky 30x40x27 cm ledničku. Ze stran jsem do rovných ploch oboustrankou vlepil dvoucentimetrový polystyren. Stejný polystyren jsem dal i do vnitřního dna přepravky. Víko jsem udělal tak, že jsem další dvoucentimetrový kus přilepil na karton a ten oblepil izolepou. Pokud se lednička osvědčí, tak asi u ní zůstaneme, případně mírně vylepšíme.
Dalším důvodem pro ledničku, který nesmím opomenout je samozřejmě celý víkend studené pivo. Lahváče se naležato vejdou přesně na šířku přepravky.
Všechno jídlo a pití nejdřív řádně skladujeme doma v ledničce a až na poslední chvíli dáváme do přepravky a do auta. Janča ještě vždycky navíc namrazí takové ty hranaté krabičky s vodou a ty pomáhají v přepravce udržet delší dobu nízkou teplotu.
Časem určitě vytvořím lepší izolaci, aby byla přepravka obalená polystyrenem všude.
VAŘIČ
Vařič jsem původně nechtěl vůbec kupovat. Mám přece „po našich“ socialistickou dvouplotýnkovou Mevu. Po prvních výjezdech jsme ale zjistili, že pořádně funguje jen jedna plotýnka. To by šlo vyřešit vyčištěním. Druhá věc, vařič netěsnil. Koupil jsem nové těsnění. Ale pořád asi někde uchází, takže se musí na noc sundávat z bomby. Třetí věc, vařič je celý zkroucený. To by byla pakárna, ale možná bych ho srovnal. A poslední, asi nejdůležitější vada, musíme vařit mimo auto.
Takže padlo rozhodnutí, že pořídíme placatý vařič s hadicí k bombě. Ten, co jsme vybrali, má navíc jako bonus i piezo zapalování, takže nikde nemusíme lovit sirky nebo zapalovač. Já teď kvůli němu musím jen trošku předělat postel.
Vařič se s vůlí pár milimetrů vejde do původního rámečku na boxy vysouvajícími se k přední řadě sedaček. Ty boxy vlastně nijak nevyužíváme, takže to otočím dozadu a boxy nacpu pod rámeček. Teď už tedy můžeme vařit přímo pod pátými dveřmi, máme kolem závětří, nemusíme se s ničím nikam tahat a věci na vaření jsou přímo pod vařičem. Vařič samotný je mírně utopený v rámečku a sedí na 9 mm překližce, co ze zbytku po posteli uřízla Janča.
VODOVOD
„Když už budeš dělat ten vařič na hadici, nedala by se tak udělat u voda?“ zaslechl jsem odkudsi tichý nesmělý hlásek. „To víš, že dala,“ odpověděl jsem tomu hlásku. Takže, co vlastně k tomu potřebuju:
- zdroj vody – máme dva kanystry s 12 litry vody a využíváme jen jeden, to zatím stačí
- zdroj energie – v konzole mezi předníma sedačkama je zezadu zapalovačová zásuvka, která má stálý příkon i při vypnutém motoru
- čerpadlo – prodává se ponorné přímo do kanystru
- hadice od kanystru k místu používání
- vypínač
Všechno další už je nadstandard, ale nechci dělat jen tak něco napůl. Chci kohoutek, a to u vařiče, aby byl po ruce. Kohoutek jsem našel sklopný, takže při nepoužívání nikde nepřekáží. Navíc má zabudovaný mikrospínač, takže při otočení páčkou se sepne čerpadlo dodávající vodu z kanystru a zase ho při zavření vypne. Nepotřebuju tudíž vypínač.
Vymyslel jsem držák na kohoutek opět z překližky 9 mm (to mi taky uřízla naprosto přesně Janča) a ten jsem přidělal k rámu vařiče. Vše se vysouvá společně a pohodlně si natočíme vodu třeba na kafe nebo na těstoviny a dáme vařit. Nebo si tam umyjeme nádobí, když bude potřeba.
… a to je zatím všechno. Ale prý už Janču zase napadlo další vylepšení 🙂 …