FÁMY – V. díl

FÁMY – V. díl

V sérii článků FÁMY bych chtěl napsat o některých fámách, smyšlenkách, zastaralých informacích, teoriích, …, se kterými jsem se setkal a jaký mám na ně názor já nebo, jaká je moje osobní zkušenost.

V některých článcích zřejmě nebude jen jediný okruh témat. Protože si myslím, že by tyto články byly příliš krátké. V dnešním článku se budu věnovat ale pouze jednomu tématu a tím jsou fámy okolo CHLUPATÉHO POLÍNKA. Původně jsem měl připravených témat víc, ale nějak jsem se tu rozepsal a nechci vás nudit.

Články budou vycházet dost nepravidelně, podle toho, jak na nějaké nové fámy narazím a seskupím je do témat. Taky je možné, že se některá témata budou opakovat, protože narazím na novou fámu o již popsaném tématu.

Takže dneska dva, podle mě, mylné pohledy na:


CHLUPATÉ POLÍNKO

JE ZBYTEČNÉ SE S NÍM DĚLAT, STAČÍ CHVOJÍ

Naškrábáno nožem na borovou kůru.
 

Smrků, které jsou jako chvojí nejlepší, máme po republice zatím dost, zatím! Kůrovec je potvora. Ne všude je ale k dispozici smrk – tábořil jsem i v místech, kde je jen modřínový nebo bukový rozsáhlý les. Kolem mého bydliště jsou zase borové takřka monokultury. Pokud do takových míst dorazíte a cestou si smrkové chvojí zapomenete posbírat, určitě se vám nebude chtít se několik kilometrů vracet k poslednímu smrku, který jste snad někde zahlédli.

Druhým pohledem je počasí. Pro někoho, kdo jde tábořit jen, když je hezky a sucho, chvojí stačí zcela jistě. Jelikož tábořím celoročně, vím, že je alespoň v polovině roku problém najít suché chvojí. I když je momentálně hezky, mohlo v daném místě klidně čtrnáct dní v kuse pršet a chvojí bude totálně provlhlé. V zimě obvykle bývalo sucho, protože bylo vše vymrzlé, dnes už takové mrazy posledních pár let bohužel nejsou. Ale i tak se mi v minulých letech stávalo, že bylo vše ráno krásně ojíněné, radost pohledět a přes den jinovatku slunce rozehřálo a chvojí od ní navlhlo. Nebo zůstala jinovatka na všem celý den a i po oklepání té třpytivé nádhery bylo chvojí nepříjemně vlhké.

Třetí důvod, proč dělat chlupatá polínka, je nenápadnost. Co si budeme povídat, skoro všichni porušujeme zákon o rozdělávání ohně v lese. Vysvětlím pojem nenápadnost. Mírně navlhlé chvojí sice celkem jakž takž ochotně chytne, ale také silně kouří. A kouř nás samozřejmě může snadno prozradit nejen vizuálně, ale je cítit hodně daleko. Dá se ledasčím proti tomuhle tvrzení oponovat, ale proč zvyšovat riziko prozrazení, když se mu dá předejít, že?

No a posledním důvodem, který mě momentálně napadá, je estetický. No řekněte sami, není to krása (a samozřejmě frajeřina 🙂 ), když vystrouháte hromádku chlupatých polínek a podpálíte ji křesadlem, než, když na čtvrtou sirku podpalujete nevzhlednou hromadu nalámaných zvlhlých klacků?

VLASTNÍ ZKUŠENOST


NEJLEPŠÍ NA JEHO VÝROBU JE SCANDI VÝBRUS

Pro představu sem dávám obrázek s druhy ostří neboli tvary výbrusů čepelí nožů.


Nejdřív pro neznalé vysvětlím, co je ten scandi výbrus. Sice jsem o tom psal TADY dole, ale opakování je matka moudrosti.

Výrobci nožů dělají různě vybroušené ostří. Nejběžnější je ploché s fasetou, protože je výroba nejjednodušší. Faseta je ten malinký břit dole – ta část čepele, která se první dotkne řezaného či krájeného předmětu. V podstatě je čepel vybroušená do lichoběžníku, potom se zakalí a jen ta malinká část je po zakalení sbroušena ještě jednou. Tenhle typ výbrusu je standardem většiny kuchyňských nožů, zavíráků a nožů do přírody. U posledního typu nožů ten klínový výbrus nebývá až nahoru ke hřbetu čepele, ale je třeba jen do dvou třetin či do tří čtvrtin. Pokud je výbrus jen například do čtvrtiny, už mluvíme ne o plochém výbrusu ale o scandi výbrusu s fasetou.

A nyní pravý scandi výbrus. Původně je ze skandinávie a dodnes je tam jedním z nejrozšířenějších. Je vyroben tak, že se na obdélníkovém průřezu čepele její spodní část sbrousí směrem ke středu tak, že se obě sbroušené plochy setkají v jedné přímce. Říká se tomu, že je to výbrus do nuly.

No a teď k tomu chlupatému polínku. U plochého výbrusu s fasetou vám nůž díky hodně otevřenému (tupému) úhlu broušení fasety dovolí poměrně značný rozptyl naklonění nože vůči klacku nebo třísce, než se do nich hluboko zakousne. Do tohoto limitního naklonění se zakusuje jen trošku a vy jste schopni udělat tenoučkou hoblinku, která se navíc krásně kroutí do spirály.

Kdežto scandi výbrus je hodně hladový po tom se zakousnout do dřeva. Musíte mít hodně zkušeností a nařezaných chlupatých polínek, abyste dokázali náklon udržet. Sami vidíte na úvodní fotce tohoto článku, že ani moje chlupatá polínka nejsou moc jemná. A to udělám odhadem dvě stě chlupatých polínek ročně. Samozřejmě, že je nedělám schválně super jemná, protože je nezapaluji přímo křesadlem, ale doma sirkou a v lese podpálenou smolničkou. V tomhle případě by to bylo spíš kontraproduktivní.

A ještě na závěr jeden příklad, jak to nemá vypadat 🙂 :

Tady je krásně vidět negativní vliv ztuhlých rukou a alkoholu na kvalitu.

VLASTNÍ ZKUŠENOST


No a to je pro dnešek všechno. V některých příštích dílech ze seriálu FÁMY se můžete těšit například na témata GORETEX, BATOH a SVÍTILNA. Víc témat zatím nemám pohromadě, ale ono se určitě něco objeví.


Jestli tě zajímá tohle téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je na podobná témata odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za lístečky. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

Líbil se ti článek? Dej palec nahoru.
Chceš poslat článek dál přes Facebook? Klikni na Sdílet.

Pokud se budeš chtít na něco zeptat, napiš mi e-mail na adresu: info@boskuvsvet.cz