Jak na dříví v mokrém lese

Jak na dříví v mokrém lese

Dneska vám chci popsat postup, jak standardně připravuju dříví a rozdělávám oheň v mokrém lese já. Neříkám, že je to všespasitelný a nejlepší návod, ale mně spolehlivě funguje.

Účelem je co nejsnadněji získat co nejkvalitnější palivové dříví, s co nejmenší námahou ho zpracovat a v co nejkratším čase z něj bez problémů rozdělat oheň, který navíc bude minimálně kouřit a dobře hořet.

Podmínky jsou v různých tábořištích různé, rostou tam jiné stromy než borovice u nás, takže v některých bodech se mnou můžete nesouhlasit nebo si budete muset mou radu přizpůsobit aktuální situaci. Já v tomhle článku popisuju konkrétní reálnou situaci, kdy jsem si musel připravit dříví v mém přístřešku, protože jsem už žádné neměl. A to bylo právě po deštích. Pár dalších fotek s popisky z té nocovačky si můžete prohlídnout na Facebooku nebo Zoneramě.

Přeju vám příjemné počtení, které vám snad i něco přinese. Článek je psán pro úplné začátečníky, takže někomu z vás mohou některé rady připadat až banální či zbytečné.


PŘÍPRAVA DŘEVA V LESE

DŘEVORUBEC

Mým v současnosti nejpoužívanějším nářadím na zpracování dřeva je pilka Silky. Píšu o ní TADY a TADY.

Další v pořadí sekera HUSQVARNA. Dřív jsem používal PARANG. Taky ho budu muset provětrat, ať mu není líto, že se válí doma.

Pokud je v lese opravdu mokro, používám NÁVLEKY (zhruba v polovině článku) a při práci se dřevem i RUKAVICE. Když je sucho, rád dělám všechno holýma rukama jak v lese, tak doma na zahradě.

KUDLU z opasku v podstatě nikdy nesundávám, jen když dávám kalhoty prát. Její pouzdro má volný závěs na karabině, tak o ní v podstatě ani nevím. V tomhle postupu práce bude hrát svou roli až o dost později.


VYHLEDÁNÍ VHODNÉHO STROMU

Podle mých zkušeností je ideální strom o tloušťce osm až dvanáct centimetrů. Měřeno asi ve výšce pasu. Musí být samozřejmě suchý.

Strom si vyberte takový, který neleží na zemi, ten ležící bude s největší pravděpodobností nahnilý a nacucaný jako houba.

Takže zbývají pouze dvě možnosti, buď strom stojící nebo o nějaký jiný opřený. Já mám radši ty opřené, protože nemusím přemýšlet, kam ho položím a taky se lépe opracovává, jak budu psát níže.


ODVĚTVENÍ

Dokud strom stojí nebo je opřený o jiný, vyplatí se ho poctivě odvětvit po co největší délce, kam až dosáhnete. Samozřejmě, že u šikmého stromu oholíte větší část než u stojícího, proto mám ty šikmé radši, jak jsem předeslal. Pozdější odvětvení po tom, co jste strom položili, jde o dost hůře – špatně se dostává na větve směřující k zemi, proto je dobré tím odvětvením začít.


ODKORNĚNÍ

Pokud je na stromu kůra, která jde snadno dolů, je dobré zbavit se i jí. Je to ze dvou důvodů. zaprvé kůra čoudí a špatně hoří a zadruhé pod kůrou a v ní je hodně vlhkosti, což taky není dobře.


PRVNÍ FÁZE JE HOTOVÁ

Strom je oholený kam to šlo a spodní čtvrtina odkorněná. Zbytek byl bez kůry. Takhle to u nás borovice prostě mají, když uschnou.


ODŘÍZNUTÍ

Strom je nejlepší odříznout zhruba půl metru od paty. Blíže bývá dost často shnilý. Řezat začínám vždycky shora.


DOŘÍZNUTÍ

Když mám pocit, že mi kmen svírá pilu, vyndám ji z řezu a začnu řezat zespoda. Je to taky výhodné v tom, že se nikde žádný kus dřeva neutrhne a netrčí nikde žádný odštěpek, který byste pak museli doříznout.


KONTROLA

Po tom, co jste kmen odřízli, zkontrolujte, jestli v místě řezu není přecijen shnilý. Stát se to může. Pokud ano, uřízněte ho ještě jednou třeba o půl metru výš. Přece s sebou do tábořiště nepotáhnete něco, co není k užitku.


POLOŽENÍ

S takhle tenkým a lehkým stromem je docela snadná manipulace. Takže nejlepší je ho čapnout a odtáhnout někam směrem za zbylý pařez. Já strom odtáhl asi dva metry, než se uvolnil ze sevření druhého stromu a spadl na zem. Původní pařízek je vidět vlevo v horní třetině fotky.


DOODVĚTVENÍ

Teda to je blbý slovo. No prostě se zbavte zbylých větví do míst, kde má kmen asi čtyři až pět centimetrů. Dál to nemá cenu, protože špička bude mít hodně kůry a bude nacucaná vodou.


ZBAVENÍ SE ŠPIČKY

Před místem, kde jste odstranili poslední větev kmen přesekněte nebo odřízněte. U sekání pozor, abyste si nesekli do země, to by byla škoda ostří. Dobré je, když je kmen v tom místě kousek nad zemí. Pokud není, můžete si ho nějakými větvemi podložit. Podkládejte vždy v prostoru blízko plánovaného sekání směrem k patě kmene, ne ke špičce.


PŘEPŮLENÍ

No ono to není přesně přepůlení, protože kmen je totiž nejlepší přeříznout v první třetině odspoda. Já mám kmen zhruba deset kroků dlouhý, tak jsem ho řízl skoro na čtyřech krocích. Proč tak nesouměrně? Protože potom budou obě části vážit stejně a dobře se vám potáhnou pryč. Budete vyvážení.

Řezejte zhruba do dvou třetin průměru, pak už byste si škrtali pilou o zem, pokud neřežete někde nad dolíkem.


DOŘÍZNUTÍ

Potom podsuňte špičku nohy pod kmen a přizvedněte ho. Teď můžete v klidu kmen doříznout celý.

Jak jsem psal, nebudete škrtat pilou o zem a navíc budete mít jistotu, že se vám pila v řezu neskřípne.


ODTAŽENÍ DO TÁBOŘIŠTĚ

Přetáhněte vrchní dvoutřetinovou část kmene k patě té spodní třetiny. Pokud se nechcete pro nářadí vracet, což doporučuju, zastrčte za pásek kalhot nebo dejte do poutka či pouzdra (pokud máte) sekeru i pilu. Já jsem strčil sekeru do pouzdra a pak za pásek a pilu do kapsy. Jelikož mám kapsy na stehnech celkem hluboké, mám jistotu, že pila nevypadne. Možná si ale časem na obojí něco vyrobím (no vidíte a další téma na článek je na světě, stále je co vylepšovat 🙂 ).

Potom chytněte obě části kmene zhruba metr od silnějších konců a můžete vyrazit. Část hmotnosti nesete a část vlečete. Jelikož jste předtím kmen dobře odvětvili, nikde nezadrháváte a, protože máte každou část jinak dlouhou, dobře se vám kličkuje a protahuje mezi stromy a keři.

Nechytejte kmen příliš vzadu, ponesete tak zbytečně velkou váhu a navíc neodhadnete tak dobře, kdy máte zatočit před překážkou a budete narážet.


ZPRACOVÁNÍ V TÁBOŘIŠTI

PORCOVÁNÍ

Já nejčastěji dělám špalky necelých pětatřicet centimetrů dlouhé. Nijak to neměřím, prostě to mám v oku a kupodivu je řežu všechny přibližně stejně dlouhé. Je to totiž obecně známá standardní míra pro topení doma v kamnech. Domů vozím (a nejen já) většinou vše v metr dlouhých polenech a ty pak řežu na třetiny, což je třiatřicet centimetrů.

Začněte od nejsilnějšího konce a nařežte pět až šest polen. Proč tak málo? To poznáte sami, začnou vám totiž docházet síly a přestane vás to bavit a to přeci nechceme, že?

Pro řezání si podložte jednu část kmene tou druhou, bude se vám daleko lépe řezat.


JEMNĚJŠÍ DŘÍVÍ

Potom nařežte z nejtenčího konce zhruba stejný počet polínek, takže taky pět až šest. Tohle jemnější dříví využijete hlavně v počáteční fázi rozhořívání ohně.

Opět si můžete pomoct podložením již nařezanými polínky.


UROVNÁNÍ A ZHODNOCENÍ

Tahle hromádka vypadá směšně, ale nebolí vás z ní ruce, řezání vás celou dobu bavilo a co je hlavní, tahle hromádka vám vydrží minimálně na hodinu topení. Pokud se vám to zdá přecijen málo, tak si odfrkněte a uřízněte ještě pár polínek, ale jak jsem psal, je to zbytečné.

Já dělám oheň relativně malý, takže tahle hromádečka mně stačí na hodiny dvě. Po té hodině až dvou si v pohodičce můžete nařezat další polínka na další hodinu.


UKLIZENÍ

Jelikož nechcete o pohozené kmeny neustále zakopávat a jelikož je země mokrá, ukliďte kmeny někam stranou a tak, aby byly ve vzduchu.

Já je opírám o strom. Pokud děláte oheň někde, kde nejsou stromy (což by se správně mělo), opřete kmeny o nějakou vyvýšeninu nebo kámen na okraji tábořiště mimo místo, kudy standardně chodíte. Až se setmí, budete mít jistotu, že o ně nezakopnete.


ŠTÍPÁNÍ TENKÝCH POLÍNEK

Nejjednodušší je dát polínko naležato a souběžně s ním na něj položit sekeru. Potom oběma rukama současně zvednout vše do vzduchu a společně s tím praštit do špalku nebo na zemi položeného tlustšího polínka nebo nějakého pařezu.

Nemusíte se tak trápit s balancováním polínka nastojato na jeho kruhové základně a taky se strefováním se sekerou do malé kruhové plošky.


ŠTÍPÁNÍ TLUSTŠÍCH POLÍNEK

Já mám výhodu, že jsem si udělal v tábořišti štípací špalek, takže na něj polínko v pohodě postavím. Pokud špalek nemáte, opět použijte nějaký pařez nebo si položte jedno polínko naležato na zem, druhé o něj šikmo na stojato opřete a máte to podobně jako já.

No, teď jsem si uvědomil, že nejlepší bude o štípání dříví v přírodě v nepřipraveném tábořišti napsat samostatný článek, kde ukážu různé techniky podle situace a podle toho, čím štípete – zda nožem, parangem (mačetou) či sekerou.

Takže postavím si polínko a sekerou udeřím do jeho přední hrany. Mám tak jistotu, že, i když se nestrefím přesně proti středu, prasklina si najde cestu skrz celé polínko a to se snadno rozpůlí.


NAŠTÍPÁNO

Všechny polínka jsem jen napůlil, žádné čtvrtky, jen půlky. Hromádka teď vypadá o něco větší, že?


TŘÍSKY (dřínky, dračky)

Nevím, jak se tomu u vás říká, u nás třísky. Prostě si vyberte jednu půlku polínka, která je bez suků a co nejrovnější a tu naštípejte na jemnější části zhruba o tloušťce jako palec.

Nejlepší je štípat je způsobem jako jsem v úvodu štípal ta tenčí polínka, tedy naležato.


CHLUPATÁ POLÍNKA

Dělám obvykle tři a nechávám oba neořezané konce. Občas se samozřejmě povede konec zcela uříznout, takže na fotce jsou dvě celá (to jedno je schované vzadu) a jedno přední je bez jednoho konce.

Chlupatá polínka se nesnažte dělat co nejjemnější. Dobré je začít jemně a pak dělat špony tlustší a širší. Pokud totiž uděláte vše jemné, může se stát, že vám rychle shoří a nepodpálí další dřevo. Takhle hoří sice méně intenzivně, ale zato postupně a o dost déle.

Ne každý řez se povede a občas se špona ulomí nebo ji následným řezem uříznete a ona spadne na zem. Snažte se všechny ty odřezky co nejdřív ze země sesbírat a použít je potom na podpal. Bylo by škoda nechat je bez užitku ležet na mokré zemi.


PŘÍPRAVA, ZALOŽENÍ A UDRŽOVÁNÍ OHNĚ

TOPENIŠTĚ

Všechno teď máte nařezané, naštípané a připravené, můžete založit oheň. Dobré je nenaházet na hromadu hodně dříví a snažit se je hned podpálit. Oheň potřebuje vzduch a poklopem z dříví byste zabránili jeho proudění skrz plameny.

Pokud nemáte kámen pod ohněm jako já, můžete si tam vedle sebe vyskládat nějaké tlustší rovné klacky o délce třeba půl metru a tolik, aby šířka byla podobná. Klacky odizolují dříví od země a navíc umožní lepšímu proudění vzduchu.

Takže na podklad (kámen či klacky) dejte chlupatá polínka a na ně část třísek. Zbylé třísky a tenká polínka postavte vedle, aby mohla vyschnout, až zapálíte oheň. Po tom, co ta polínka přiložím, naskládám na jejich místo tlustší polínka. Když ta spotřebuju, dám další a tak pořád dokola.


DESTIČKA PRO ROZDĚLÁNÍ OHNĚ KŘESADLEM

Potřebujete nějaký pevný a suchý podklad na troud nebo na naškrábanou smolničku. Já spoléhám na smolničku zvlášť po deštích.

Takže zpátky k tomu podkladu. Ne všechna polena se podaří čistě rozštípnout napůl. Potom zbudou nějaké odštěpky. Mně se to asi zázrakem podařilo a tak jsem si jeden takový odštěpek musel vyrobit. Prostě jsem od jednoho polínka usekl placku a tu potom přesekl napůl.


HOBLINKY ZE SMOLNIČKY

Na noži mám na hřbetě relativně ostré hrany právě kvůli tomu, abych mohl smolničku naškrábat a v nouzi nejvyšší s nožem i vyloudit jiskru z křesadla. To jsem naštěstí nikdy nepotřeboval.

Smolničku pevně opřete, řekl bych zapíchněte, do podkladní destičky pod úhlem asi čtyřicet pět stupňů. Nůž dejte vodorovně ostřím od sebe a pomalým pohybem směrem dolů po smolničce z ní seškrábněte několik hoblinek. To opakujte tak dlouho, až jich máte zhruba množství (no a teď babo raď, k čemu to přirovnat), jako půl rovné lžičky cukru. To si snad představí každý. Tohle množství bohatě na zapálení stačí.

Hobliny bývají roztroušené po celé destičce. U mě v tomhle případě se mi je podařilo nastrouhat i mimo – o ty mimo se ale nestarám. Ty na destičce nožem nahrnu na jednu hromádku zhruba někde uprostřed destičky.


VLASTNÍ KŘÍSNUTÍ

S křesadlem postupujte úplně stejně jako se seškrabáváním hoblin ze smolničky.

Takže, křesadlo pevně zapíchnout do podkladové destičky těsně před hromádku hoblinek smolničky. Křesací plíšek vodorovně a ostrou hranou dolů. A pomalým tahem přejet po křesadle dolů. Chce to cvik a nespěchat.

Některá křesadla jsou tvrdší a vyloudí se z nich jiskry hůř. Je potřeba na plíšek více přitlačit a udělat pohyb rychleji. Proto je lépe si to někde mimo vyzkoušet, abyste si potom nerozházeli hromádku hoblinek.

Mé původní křesadlo od LIGHT MY FIRE bylo krásně měkké a šlo křesat opravdu pomalým pohybem bez většího tlaku. Potom jsem chtěl vyzkoušet nové od firmy JUBÖ. To je právě o hodně tvrdší, zato ale hází větší jiskry. A na něj jsem si musel zvykat i já.


PODPÁLENÍ CHLUPATÝCH DŘÍVEK

Hromádka hoblinek ze smolničky hoří relativně dlouho, takže není třeba dělat nějaké rychlé a zbrklé pohyby.

Opatrně jednou rukou nadzvedněte přední část hromádky třísek a chlupatých polínek a prkýnko s plamínkem pod chlupatá polínka podstrčte. Hromádku zase pomalu a opatrně položte dolů.


ROZJEZD OHNĚ

Čekejte, jak se situace vyvine. Může se stát, že i přes veškerou snahu chlupatá polínka shoří a od nich nechytne nic. Pak následuje to, že hromádku rozeberete, uděláte chlupatá polínka znovu a hned radši čtyři. Přidělejte si pro jistotu ještě nějaké jemnější třísky a celou proceduru s podpálením opakujete.


PRVNÍ PŘILOŽENÍ

Pokud ale třísky bez problémů chytly, můžete zbytek těch, které byly opřené, přiložit.

Zhruba ve chvíli, kdy už jsou pěkné plameny jako na fotce, můžete začít přikládat půlky tenčích polínek a hned na jejich místo dát další. Jak už jsem psal někde v odstavci nahoře.


ZASLOUŽENÁ ODMĚNA

Když všechno probíhá hladce, dopřejte si pauzu, kochejte se plameny a třeba si udělejte dobrotu jako já.

O oheň se starejte, neshořelé konce klacků (jako je třeba vidět na fotce vpravo dole) nějakým klackem posuňte směrem do středu ohně, ať shoří všechno.


NEŽ PŘILOŽÍTE POSLEDNÍ POLÍNKO PRVNÍ VÁRKY

Zhruba po té hodině až dvou, když už jste večeří nabrali nové síly a chuť něco dělat, nařežte si a naštípejte na poloviny další polínka. Třeba čtyři jako já. A máte opět na hodinku vystaráno.

Jak vidíte na fotce, všechno dříví z první várky jsem nespotřeboval a suším ho. Vyskládané nové půlky jsou naležato před ohněm jen kvůli fotce, pak je dám, dozadu na hromádku a poté na sušení.


No a to je všechno. Pokud se do rozdělání ohně v mokrém lese pustíte dobrovolně nebo k tomu budete okolnostmi donuceni, přeju vám hodně úspěchů, málo kouře a především příjemné posezení u ohýnku i zábavu kolem jeho přípravy.

Jak jsem již předeslal, v některým z příštích článků nafotím a popíšu odlišnosti proti tomuhle článku, které jsem zjistil při táboření a rozdělání ohně v úplně odlišném lese a na nepřipraveném a nevybaveném tábořišti.

Taky se snad do konce roku dokopu i k výrobě těch “držáků” sekery a pilky na opasku a ukážu vám, jak jsem se s tím popral.


Jestli tě zajímá tohle téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je na podobná témata odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za lístečky. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

Líbil se ti článek? Dej palec nahoru.
Chceš poslat článek dál přes Facebook? Klikni na Sdílet.

Pokud se budeš chtít na něco zeptat, napiš mi e-mail na adresu: info@boskuvsvet.cz