Syrový maso, zajíc a mrkev
22. únor 2020
Do přístřešku se vydávám po dlouhé době zase za světla. Cestou narážím na první posly jara, talovíny.
O kousek dál vím, že vždycky rostou sněženky. I letos tam jsou, nádhera.
Další talovíny, krásný žlutý koberec.
Setmělo se celkem rychle, tak honem krosnu dolů a …
… rozdělat oheň. Tentokrát tradičně, protože se mi nechce se prát se začínajícím deštěm. Dneska poprvé používám svou novou krabičku na sirky. PS: o jejích vychytávkách píšu TADY.
Naštěstí nedávný vichr shodil nedaleko přístřešku suchou jedličku a tak její chvojí skvěle posloužilo.
Ohýnek vesele plápolá a mě napadla jedna srandovní vyřezávaná záležitost. Teda snad je srandovní, uvidíte :-). U přístřešku mám opřený kus březového kmínku a tak z něj postupně ukrajuju, než shnije.
Špalík jsem nahrubo ořezal …
… a pak tužkou předkreslil základní tvar. Podle mě asi nikoho nenapadne, co by to mohlo být. Vlastně název článku o tom napovídá. Schválně, kdo se vrátí na začátek, aby to zjistil 🙂
Ten jsem pak ještě Woodlorem vysochal, ale pak mi „došly síly“ a musel jsem se občerstvit.
Copak jsem si to vlastně přinesl? V hlavní roli je prosciutto od kamaráda Zbyňdi (děkuju moc). Dále pak, co dům dal – zbytek salátovky, pár cibulek, zbytek sýra, mrkev a poslední klobáska. No a nezbytné červené 😉
Když se to trochu porovná, tak to vypadá celkem hezky, ne? Mňam. Povečeřel jsem a nabral síly. A pak už jen pižlal, až vypižlal …
…žadonícího zajdu. „Tu poslední mrkev, prósím!“ … 🙂
Postupně jsem zpracovával větve z jedličky – teda takovýho prskavce jsem v ohništi ještě neměl. Ale je to celkem efektní.
Noc proběhla v klidu až na pár přeháněk. Probudil jsem se do kalného rána a čekal, až přestane mrholit.
Naštěstí na chvíli přestalo a tak jsem šel dělat snídani. Vaječná omeleta se zbytky z večera a kafíčko.
Poránu se ve mě zase probudila chuť hodit si pěknou jiskru. Trochu chvojí a šupiny z vyřezávání jsem si večer prozřetelně schoval pod střechu. Smolničku z kapsy v podstatě nevyndávám.
Křís a už to frčí. Plamínek jsem na jedné šupině přenesl do dřívkáče.
Kafíčko bude co by dup.
Voda je uvařená, tak teď rozpálit olej …
… a na něm usmažit omeletu. Mám rád, když je část ještě trochu tekutá.
A jde se snídat. Dobrou chuť.
Všechno snědeno, uklizeno a ty mi to tu hlídej spolu s duchem lesa, ahoj.
Cestou domů jsem ještě narazil na past na Predátora. Prostě borovici položili do koruny dubu a nebyli schopni ji dostat dolů, tak ji tam prostě nechali 🙁 . Už zase začíná pršet, pádím domů, tak zase někdy příště … ahoj.
