První sníh, neodolal jsem
18. leden 2020
Jsem konečně zase tady. Sněhu je poskrovnu, ale je.
Smolnička nezklamala a nové křesadlo hází hromadu jisker. PS: o tom křesadle píšu TADY.
Hoř ohýnku, plápolej, tupou sílu udolej 🙂
Jelikož jsem tahal mokré dříví z lesa, musím se trochu usušit.
Suším nejen sebe, ale i to dříví. Na ohýnku jsem tentokrát nic neohříval ani nesmažil. Buřty jsem sice měl, ale hlad ne.
Noc byla v pohodě. Asi v půl šesté mě zase něco vzbudilo. Tentokrát to byl sýček, teda asi dva. Nahrál jsem je na mobil. Zvuk jsem pak doma musel dvakrát zesílit a ten rámus je šum a klapání je kapání ze stromů.
A je tu ráno, no ráno – teprve se rozednívá. Čekal jsem, že bude pod nulou, ale ani náhodou. Všude je mokro.
Dneska k snídani výjimečně nebudou vajíčka. Vzal jsem si chleba, sýr, pivní salám, cibuli a cherry rajčátka. Nezapomněl jsem samozřejmě na kafe.
Salám s cibulkou orestuju, až se uvaří voda na kafe. Pak přidám rajčátka. Nakonec osmahnu z chleba topinku a na ni dám sýr.
Snídaně je hotová, už se mi sbíhají sliny. Dobrou chuť.
Mám sbaleno, vyrážím domů. Tady je ale smolniček 🙂
Můj druhý oblíbený strom. Souška švestky s rozpadlým posedem.
Cestou domů díky poprašku trochu stopuju. Tohle je liška.
Srnčí.
Divočák.
A nakonec sousedovic kočka. Jsem doma, tak ahoj někdy příště.
