Mráz a nůž
30. prosinec 2020
Zapadá slunce a já vyrážím na letošní poslední nocovačku.
Jsem na místě. Než začnu cokoliv dělat, sednu si a užiju si mlčky a v klidu začínající noc.
Už je tma jak v pytli. Dost bylo lelkování, jde se připravit oheň. Nejdřív naštípat dříví. Na půlky i na třísky.
Z třísek udělám chlupatá polínka. Aspoň tak tři, čtyři, dneska je to všechno nějaký vlhký.
Pak naškrábat smolničku a křísnout. Obrovská výhoda smolniček je, že stačí křísnout jen párkrát, občas – jako zrovna dneska – stačí i jednou a hromádka hoblinek ze smolničky chytne.
A už to frčí. Samozřejmě nesmí chybět ani lampička.
Možná ani lampička nebude třeba, protože se na mě přišel podívat Měsíc a ten je jen lehce po úplňku, takže má fakt sílu.
Dlouho jsem nic nevyřezával, tak se asi do něčeho pustím.
Takže pižlám a pižlám …
… a pižlám a pižlám i z druhé strany …
… a hotovo. Kudla vyřezaná jen kudlou. Celkem se to povedlo, co říkáte? Ani jsem nečekal, že ji dokážu udělat takhle hladkou. … No, konec kochání se, už mám hlad.
Hmmm, dneska budou tradiční buřtíky. Už se mi zase sbíhají sliny.
Dobrou chuť a nezapomeň to Bošku pořádně zapít.
Po večeři jsem seděl, popíjel, koukal do ohně, koukal na Měsíc, co svítil jak Slunce v poledne a pak jsem šel spát.
Noc byla úplně v pohodě, jen jsem musel jednou čůrat a to se mi v té kose moc nechtělo, ale neotálel jsem, rychle se vyvenčil a hned zase usnul. Teď právě na kostele odbíjejí šest a mě se už nechce spát. Nu co, poležím do sedmi a pak si udělám snídani.
Dneska ráno nekřičeli tradičně kosáci, ale krkavec. A taky nebudou tradiční vajíčka, ale smažený bannock s čokoládou.
Takže nejdřív do kotlíku nasypat mouku, pak půlku prdopeče a nakonec čokoládu.
Zalít vodou a pořádně promíchat.
No, asi jsem dal vody moc, ale neva, to půjde.
Teď je potřeba roztopit kamna.
Pak nad kamnama rozpálit pánev s olejem.
A prdnout do ní těsto. Vypadá to zatím super … Ale čokoláda není dobrá ingredience na smažení – rozteče se a připaluje. Měl jsem udělat dvě tenčí placky a čokoládu dát mezi ně.
Takže jsem nakonec z bannocku musel udělat zase „míchaný vajíčka“ 😀. Nevypadá to vábně, ale posypal jsem to cukrem a skořicí a bylo to fakt luxusní. Zvlášť s tak dobrým kafíčkem, který je venku vždycky boží.
Sbalil jsem, uklidil a mířím domů. Je něco po osmé.
Všude je jinovatka, zem je trochu zmrzlá, tak to zkusím přes zorané pole, snad nebudu mít z bot bahenní koule. Kupodivu to vypadá, že to půjde.
No tak tohle je luxusní rozloučení s rokem 2020. Děkuju ti moc přírodo, tohle jsem po ránu fakt nečekal. Takže v příštím roce zase ahoj.
