Hodně povedená nocovačka s Honzou

Hodně povedená nocovačka s Honzou

7. – 8. březen 2020


S Honzou jsme se nikdy neviděli a tak jsme si měli co povídat. V přístřešku jsme sice byli už za světla, ale uteklo to tak rychle, že jsme začali připravovat oheň až za tmy.


No, vlastně se ujal práce Honza, já jsem se flákal 🙂 . Honza a jeho Fiskarska v akci – mimochodem naprosto skvělá pilka, taky jsem ji měl a pak ji dal synovi. 


No, taky jsem přispěl, trošku 🙂


Honza vyzkoušel svůj Cold Steel. Ten krájel borovici jak máslo, až jsme se oba divili.


Začali jsme připravovat chlupatý polínka. Já na jedné straně …


… a Honza na druhé.


Od výroby chlupatých polínek, už jsem se jen flákal za foťákem a radil. Honza totiž naškrábal i smolničku …


… zapálil hromádku hoblin křesadlem. Honzo omlouvám se, byl jsi moc rychlej. Zaznamenal jsem aspoň obláček dýmu a počínající plamínky v hoblinkách, když už ne jiskry ve vzduchu 🙂 …


Hromádka hoblinek pěkně hoří, tak šup s ní pod chlupatý polínka.


Pak už jen sedíme, cucáme víno, kecáme a od smíchu nás bolí až za ušima :-). V životě jsem se tak v přístřešku nepobavil jako s Honzou. A určitě to nebude tím, že tam byl vlastně jako vůbec první návštěva :-). Byl fakt vtipnej a jeho humor nakažlivej, díky Honzo.


Já sice kafe večer nepiju, ale Honza si udělal svýho oblíbenýho turka.


O večeři jsem se taky nemusel starat. V půlce jídla jsem si vzpomněl, že bych to taky mohl vyfotit – Honza přinesl grilovaná křidýlka a bramborový salát – luxusní. Takže moje buřtíky jsem zase uklidil.


Je skoro jedna ráno, jdeme spát. Zatím tam se mnou spal jen syn nebo dcera, ale kupodivu chlap jak hora, jako je Honza, se tam se mnou vešel. Veškerá naše výbava je taky pod střechou a ještě jsme měli mezi sebou místo. Je teda pravda, že dřevník (mimo záběr) je prázdnej, tak si tam Honza mohl dát věci.


No, abych se zase jako večer neflákal, tak jsem ráno udělal ohýnek já.


Použil jsem jeden z nejnáročnějších způsobů rozdělání ohně – jednu sirku 🙂


No, povedlo se a už vaříme v Honzově pítku (moje zůstane opět čisté 🙂 ) vodu na ranní kávu.


Noc proběhla úplně v pohodě. Sice jsme se oba párkrát probudili, ale nezávisle na sobě, takže nám oběma připadalo, že ten druhý spal celou noc. V noci byl příjemný jeden nad nulou, teď jsou skoro čtyři. Těch osm, to jsem zapnul teploměr ve chvíli, kdy byl ještě trochu ohřátý z domova a nestihl vystydnout. Večer bylo asi tak stejně jako je teď.


Honza vyhrabal ze všech koutů, tašek a batohu svoje miláčky a vyfotili jsme je hezky pohromadě.


Nejnáročnější z celé akce byla příprava opravdu bushcraftové snídaně. Museli jsme totiž nakrájet bábovku, ale neměli jsme čím 🙂 .


Ukázalo se i sluníčko. Paráda, to je ta nejlepší odměna po studeném ránu.


Nakonec jsme přejeli k nám domů a Honza si mě vzal ještě do parády – jeho další láska kromě lesa – sniperka na diabolky a stlačený vzduch. Moc pěkná hračka.


Já jsem radši střílel vleže.


Přidal se k nám i můj syn. Sice z téhle pušky nikdy nestřílel, ale dal si, blázen, za úkol trefit na pětadvacet metrů stojící diabolu – náboj o velikosti semínka čočky. Trefil ji napoprvé. Náhoda? Po chvíli to zkusil ještě jednou – a zase ji trefil. Nechápu.


Je vidět, že ho to bavilo.


Honza si taky nakonec zastřílel v leže. No a to je už úplně všechno. Moc díky za super nocovačku Honzo.


CELÝ ROK 2020


Hodnocení a komentáře:

0 0 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře