Buzola
Tohle je po delší odmlce DESÁTÝ díl ze seriálu o orientaci. Celý seriál berte jako ostatní survivalové příspěvky na mém webu – jakože je to HRA. A to hra, kterou hraju na území střední Evropy.
Tentokrát nebudu rozebírat orientaci jako takovou, ale popíšu jednu hodně užitečnou pomůcku pro orientaci a pro práci s mapou – BOZOLU nebo, chcete-li postaru, BUSOLU.
Proč jsem si na ni vzpomněl? Strašně rád používám v mobilu aplikaci MAPY.CZ. Je fakt boží. Hlavní předností je to, že vám mobil ukazuje na elektronické mapě bod, kde právě jste a kterým směrem se koukáte. Občas sice GPS v mobilu nechytí dostatečný počet satelitů (třeba v hustém lese) a tak chvíli ukazatel vaší pozice postupně poskakuje od posledního lokalizovaného místa k místu, kde nyní opravdu jste. Stačí chvilku počkat a GPS se chytne. Ale obecně je tahle appka pomocníkem k nezaplacení.
Nedávno, mě ale mobil nebo Mapy.cz zradily. Nevím, co z těch dvou bylo příčinou té zrady.
NESPOLEHLIVÁ ELEKTRONIKA
Může se stát, že mobil třeba utopíte nebo vám zmokne tak, že už to prostě nedá. Nebo se jednoduše vybije a jste namydlení, pokud nejste blízko civilizace nebo nemáte powerbanku. V tom případě vám je ten mobil k ničemu. Mně se ale stalo něco jiného, něco, co jsem nečekal. A nebyl jsem sám, stalo se to ve stejnou chvíli i kamarádovi Kubrtovi, co šel kousek ode mě.
Když jsem mu řekl, že podle mapy v mobilu nevím, kde jsem, kouknul se on a taky nic. Oběma se nám totiž ztratil ten zázračný modrý puntík se šipkou. Ne, že by byl někde schovaný, prostě se na displeji vůbec nevyskytoval. Mělo to vypadat jako na obrázku vlevo a bylo to jako na obrázku vpravo. Takže jsme v tu chvíli nevěděli, kde vlastně jsme (na které lesní cestě) a kufrovali jsme asi kilometr až na louku, kde se po restartu appky mobil konečně chytnul, alespoň mně. Jak jsme kufrovali, se můžete dočíst v poslední třetině stránky, kde vyprávím jeden z příběhů v Českém ráji.
TRÉNINK S PAPÍROVOU MAPOU
Po téhle inspirující zkušenosti jsem se rozhodl, že si oživím práci s mapou a k tomuhle „tréninku“ přizvu i vás. K rychlé a přesné orientaci kromě mapy ale potřebujete taky kompas nebo ještě lépe buzolu. O práci s mapou ale v tomhle článku psát nebudu, to si nechám na jindy. Začnu tedy úplným základem – buzolou – její historií, představením mé vlastní prastaré buzoly, jak vlastně obecně buzola vypadá, co na ní najdete, atd.
HISTORIE BUZOLY
Kompas a busola byly původně výrazy významově totožné. I když jsou obě tahle slova známá téměř ve všech evropských jazycích, jako označení kompasu převládlo v románských jazycích slovo druhé (italsky bussola, francouzsky boussole). Ale na druhou stranu je v germánských jazycích častější to první (německy Kompaß, anglicky compass). V češtině má delší tradici slovo kompas. Nalézáme ho už ve slovníku českého humanisty Daniela Adama z Veleslavína (cca 1586) ve formě slova kompast, ale má význam ‚sluneční hodiny‘. J. A. Komenský ho však už uvádí v dnešním významu: „Jakož … železní v kompasích jazýčkové magnesem potřeni jsouce, všickní se k jedné a též straně světa obracejí: tak těchto (= křesťanů) srdce duchem lásky potřená jsouce, všecka se v jednu a tuž stranu … obracejí.“ Slovo busola se v češtině objevuje až v 19. stol., a to nejprve ve zdrobnělé podobě: „Je-li ono kolo (= u kompasu) na 360 stupňů rozděleno, aby se kouty měřiti mohly, tu se nazývá busolkou.“
Český výraz busola jsme převzali z německého Bussole, které se poprvé objevuje u Němců v 17. stol. a je — podobně jako frrancouzské boussole — přejatý z italského bussola ‚kompas‘ (původně ‚skříňka, škatulka‘). Tam jde o jihoitalské pokračování středolatinského buxula ‚krabička‘, původně ze zimostrázového dřeva, neboť je to odvozenina latinského buxus ‚zimostráz‘.
Zdroj je nase-rec.ujc.
MOJE OSOBNÍ BUZOLA
Buzola má proti kompasu spoustu věcí navíc. A hodně lidí neví nebo si ani neuvědomuje, co všechno na buzole je. Existuje spousta druhů buzol s různou úrovní vybavenosti. Pro tenhle článek jsem si vybral asi tu nejznámější a tou je SILVA 4/54. Doma někde mám ještě starou komunistickou z NDR Sport3, ale ta je tak ošuntělá a poškrábaná, že by na ní nebylo nic poznat. Navíc proti Silvě má daleko méně výbavy. Jediné, co má navíc, je otočné kolečko – počítadlo/krokoměr. Takže o té radši psát nebudu, budu se věnovat moderní a skvěle vybavené buzole. Ale z nostalgie sem dám alespoň fotku té německé (má některé díly z hliníku, to se dneska už nevidí).
BUZOLA OBECNĚ
Jak jsem už psal, buzola od značky Silva a její model 4/54 je podle mě asi nejrozšířenější. Nemyslím jen u nás v Česku, ale celosvětově. Existují i zmenšené či ochuzené nebo naopak odolnější varianty. Ale já si vybral k popisu právě tuhle. Kdybych si měl nějakou buzolu přát, byla by to asi tahle Silva 4/54 nebo možná Silva Expedition. Jako nouzovku v „KPZ“ mám knoflíkový kompas, ale na „vážnou“ orientaci bych si rozhodně vybral kvalitní a spolehlivou buzolu.
To, co mají všechny buzoly od všech výrobců společné, je průhledná plastová základna. Průhledná je proto, aby se skrz ní dalo koukat do mapy. To kompasy nemají. Buzoly mají proti kompasům daleko bohatší výbavu a o tom se právě rozepíšu v dalším odstavci.
SILVA 4/54
Jak vidíte, tahle buzola má opravdu hodně bohatou výbavu. Veškerou ji pod tímhle obrázkem rozeberu a snad do detailu i popíšu. Tím si myslím, že popíšu i drtivou většinu buzol, co se prodává. Ony jsou si všechny v lecčem dost podobné.
ORIENTACE BUZOLY:
1. Šipka umístěná v ose buzoly – Ukazuje směr, jakým máte buzolu správně držet, tedy šipkou od sebe a mířit jí tam, kam potřebujete.
2. Fosforeskující ryska – V případě špatné viditelnosti (jednoduše příliš velké tmy), kdy není vidět na šipku, tahle ryska nahrazuje právě tu šipku. Za plného světla se ryska „nabije“ solární energií a vydrží za tmy dlouho svítit. Lze ji nabít i umělým světlem, třeba z čelovky. Pokud nechcete, aby vás ve tmě někdo odhalil, můžete si buzolu nasvítit třeba pod bundou. Pokud vám buzola spadne třeba na zem nebo zapadne do batohu, tahle ryska ji vám pomůže potmě najít.
PRAVÍTKA:
3. Pravoúhlé pravítko 1:25k – Jak mnozí z vás vědí, prodávají se mapy v různých měřítkách. Tohle pravítko je pro mapy s měřítkem 1:25 000. To znamená, že jeden centimetr na mapě je 250 metrů ve skutečnosti. Takovéhle mapy se používají například pro menší oblasti (Český ráj, Labské pískovce, apod.) nebo pro atlasy (což je několik desítek listů do velikosti A4 pokrývajících větší oblast).
4. Pravoúhlé pravítko 1:50k – Mapy s měřítkem 1:50 000 dovolují zahrnout větší oblasti, ale mají méně detailů. Ale orientovat se podle nich dá celkem slušně. Já mám třeba doma Žďárské vrchy. Přehled o nich si můžete udělat třeba TADY. Jeden centimetr na mapě znázorňuje půl kilometru ve skutečnosti.
5. Pravoúhlé pravítko 1:40k – Asi nejrozšířenější typ map v ČR je asi ten s měřítkem 1:40 000. Však se podívejte, kolik jich pro Česko nabízí třeba SHOCART. Těmito mapami je pokryté celé naše území. Jeden centimetr na mapě znázorňuje čtyři sta metrů ve skutečnosti.
6. Centimetrové pravítko – Pro ty, kteří potřebují změřit vzdálenost delší než na předchozích druzích pravítek a umí si to přepočítat do reálu, slouží centimetrové pravítko. Taky se s ním dá měřit cokoliv jiného, než vzdálenost na mapě.
7. Palcové pravítko – Ne všude na světě se měří v centimetrech, ale používají se palce (INCHES). Tomu se říká Angloamerická měrná soustava a používá se třeba ve Spojených státech. Britové od ní upustili v roce 1995. Na busolu ji podle mě ale umístili jen, aby jim to nebylo líto, protože pravítko je dlouhé jen necelé dva palce.
PODÉLNÉ RYSKY:
8. Ryska před prstencem – pokud chci buzolou na mapě spojit dva body a nechci tam momentálně kreslit čáru, neměl bych používat hranu buzoly, ale právě tuhle rysku. Je to přesnější.
9. Ryska před i za prstencem – pokud jsou body dál než by mi vystačila předchozí ryska, použiju tuhle. Na první pohled vypadá kratší, ale jejím pokračováním je podélná část pravítka 1:40k (č.5) a čárky místo trojek na příčných částech pravítek 1:50k (č.4) a 1:25k (č.3). Takže tahle ryska vede v podstatě přes celou buzolu.
OTOČNÝ PRSTENEC VRCHNÍ ČÁST:
10. Mezikruží s čísly, čárkami a písmeny – Kruh má kolem dokola 360°, takže i tady jsou úhlové stupně od nuly do 360. Čísla jsou po dvaceti, delší čárky jsou desítky mezi čísly a kratší čárky jsou po dvou stupních. Údaje 0° (= 360°) a 180° jsou nahrazeny písmeny N (north) a S (sauth) a jsou doplněna písmena E (east) a W (west). To jsou světové strany N = sever, S = jih, E = východ, W = západ. S prstencem se dá otáčet kolem dokola neomezeně a pohyb je pouze brzděn třením, aby se prstenec neotáčel samovolně.
U vojenských buzol jsou čísla po dvou od 0 do 64. Nikdy dřív jsem nezjišťoval, proč. Až nyní jsem objevil, co to je: praktický paskvil NATO. Vychází z radiánů. 1 radián je velikost středového úhlu, který přísluší oblouku o stejné délce, jako je poloměr kružnice. Takže nakreslíte kružnici o poloměru 1 metr a změříte délku oblouku na kružnici taky 1 metr a ten úhel, co svírají oba konce oblouku se středem, je 1 radián. Radián je velký, takže použijeme miliradián. Ve zkratce mil. To je tisícina radiánu, neboli oblouk o délce jeden metr na poloměru jeden kilometr. Takových miliradiánů se vejde do kružnice přesně 6283,18… mil. Ale to by bylo nepraktické, tak se NATO domluvilo, že dílů bude 6400. No a na buzole jsou pro „zmatení nepřítele“ miliradiány vyděleny stem, proto ta čísla 0 – 64. Takovéhle míry se používají například pro zaměřování a následné korekce náměru třeba u dělostřelectva.
11. Ryska osy buzoly – Tahle čárka je nepohyblivá a míří k šipce 1. Na ní se odečítá úhel nastavený na otočném mezikruží. Pro orientaci ve tmě je ještě pod ryskou prostor podsvícený fosforeskující vrstvou (v rozsahu ± 5°).
OTOČNÝ PRSTENEC SPODNÍ ČÁST:
12. Chlívek – Slengově označený prostor, kam se snažím při orientaci dostávat červenou část rysky. Někde jsou to jen dvě čárky, Silva má červenou několikanásobnou šipku. Po obou stranách šipky jsou ještě umístěny dvě fosforeskující tečky pro orientaci ve tmě.
13. Osm rovnoběžných rysek – Pokud potřebuju zjistit úhel mezi severem a spojnicí dvou bodů na mapě, otáčím prstencem tak dlouho, až mám tyhle rysky severo-jižním směrem.
14. Deklinační stupnice – Abych vám zmátl hlavu hned na začátku vysvětlování deklinace, musím uvést, že na severu zeměkoule se nachází jižní magnetický pól (fyzikálně) a ještě k tomu ten severní zeměpisný a jižní magnetický pól nejsou na jednom místě.
Střelka kompasu nebo buzoly ukazuje vždy k tomu magnetickému pólu, ale my se potřebujeme orientovat podle toho zeměpisného. Někdo by mohl navrhnout, proč kdysi tvůrci map nedali zeměpisný sever na ten magnetický pól. Možná ho tam kdysi dali, ale ten magnetický se neustále stěhuje. Opravdu. Od roku 1831, kdy byla poloha jižního magnetického pólu poprvé zaměřena, se posunul o více než 2000 km. Z posledních měření vyplynulo, že magnetické póly Země se pohybují rychlostí až 15 km za rok. Pro Česko a střední Evropu je v současnosti deklinační odchylka zanedbatelná, ale třeba ve Skandinávii, na Islandu nebo na severu Spojených států musíme s deklinací počítat. Mezi východem a západem na severu USA dělá rozdíl v deklinaci přes 40°, proto se na lepších buzolách vyznačuje rozsah deklinační korekce minimálně ± 20° (Silva má ± 60° a Suunto dokonce ± 90°).
STŘELKA:
15. Magnetická střelka – Je to výstřižek z tenoučkého plechu z magneticky tvrdé oceli s prolisem uprostřed. Tím prolisem je střelka nasazená na osičku zasazenou kolmo do spodní části otočného prstence. Lepší kompasy a buzoly mají kvalitní ocelovou osičku uloženou v safírovém ložisku. Pouzdro (obě části otočného prstence) je vodotěsné a bývá naplněno tekutinou, která zpomaluje pohyb střelky a tím zkracuje dobu jejího ustálení. Střelka musí mít možnost se kývat do stran ve všech směrech, jinak neukazuje správně. K tomu, aby při vodorovném držení buzoly byla i střelka vodorovně, slouží vyvážení jejích konců a to je pro různé části zeměkoule (myšleno z pohledu sever-jih) různé. Takže buzola se střelkou vyváženou na severní polokouli nebude fungovat na jižní polokouli. Vysvětlení je jednoduché, zmagnetizovaná střelka míří k severnímu magnetickému pólu nejkratší cestou, takže skrz zeměkouli. U nás je to skoro jako vodorovný směr, ale na jihu je to skoro kolmo k zemi. Těmto rozdílům se říká magnetická inklinace.
Střelka je zmagnetizovaná a její severní pól je většinou nabarvený na červeno. Silva má na severní části střelky ještě písmeno N (north = sever) a obdélníček z fosforeskující látky. Jižní část střelky bývá bílá nebo stříbrná.
TVARY NA ZÁKLADNĚ:
16. Lupa – Pokud jsou některé texty na mapě psány malým písmem nebo nemáte tak dobré oči, je na to připravená i buzola. Díky čirému plastu lze vhodným tvarem zakřivení povrchu vytvořit v základně čočku neboli lupu. Většina buzol tuhle lupu má.
17. Otvor pro kreslení – Když si chcete nějaký bod na mapě zvýraznit tužkou, můžete k tomu použít právě tenhle otvor. Silva má dolů se zužující kruhovou díru se záměrným křížem. Některé buzoly ten kříž nemají a některé mají díru čtvercovou nebo trojúhelníkovou (některé mají kombinaci děr).
18. Záhadný prolis – Dalo mi docela práci zjistit, na co je tenhle mělký kruhový prolis dobrý, ale přišel jsem na to. Dříve se jako fosforeskující prvek pro kompasy používalo radium. Pak se začalo v armádě pozorně sledovat, co kde radioaktivně září a výrobci museli označit takový výrobek značkou radioaktivity. To je právě případ Silvy v historii. Nyní už se používá místo radia tritium a samolepka není nutná. Takže dnes si do tohohle místa si můžete dát samolepku třeba se svým logem nebo logem oddílu a samolepka bude „chráněna“ před strhnutím.
19. Nožičky – Do základny je vylisován zespoda prolis, do kterého je vtlačen „bobek“ ze silikonu. U Sportu z NDR bývala díra skrz a do ní vsazeny gumové nožičky, ty už ale asi nikdo nemá, protože se ztrácely. Nožičky zabraňují klouzání hladké buzoly po hladké mapě a také snižují riziko poškrábání základny zespoda, tudíž i udržování její průhlednosti.
20. Ouško – K tomu, abyste mohli nosit buzolu na krku, potřebujete šňůru a tu je potřeba nějak k buzole přidělat. Starý Sport měl dvě kuželové díry a skrz ně provlečenou šňůru s roztavenými konci. Silva má robustní očko (ouško).
A to je myslím všechno, co se dá na většině buzol najít. Některé buzoly mají ještě sklopné zrcátko a jiné příslušenství, ale to jsou spíš výjimky. Jediné, u čeho jsem nezjistil na Silvě význam, jsou ta písmena uprostřed spodní části otočného prstence hned vedle osičky na obou stranách.
Pokud jste zjistili, že v něčem nemám pravdu nebo víte něco o těch záhadných písmenkách, napište mi to prosím do komentářů.
O tom, jak se buzola používá, snad v budoucnu napíšu taky nějaký článek.
HODNOCENÍ A KOMENTÁŘE:
POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
Čím více dáš hvězdiček, tím více se ti líbí. Prostor na komentáře je níž v samostatném bloku.
Parádní popis.
Ahoj. Tak to jsem moc rád. Díky Hugo.