Barstarzz park

Barstarzz park

Zase po čase, tedy spíš po hodně dlouhé době, jsem se rozhodl opět něco vyrobit. Z výsledku mám opravdu radost a tak se s vámi o to chci podělit.

Opět – stejně jako MOAI – to není ze soudku “zálesáctví”, ale trošku to s tím pobytem v přírodě přeci jen souvisí. Však se za chvíli všechno dočtete.


CO TO JE BARSTARZZ PARK?

Česky by se to dalo přeložit jako venkovní posilovna nebo hřiště. Běžně se používá název workoutové hřiště, to jsem ale do názvu dávat nechtěl, abych vás opět trošku zmátl. Pojem workoutové hřiště zná, myslím, spousta lidí.

Je to v podstatě pevná, do země zabudovaná konstrukce, na které se dá dělat spousta cviků, ale bez činek. V mém případě se konstrukce skládá z jedněch bradel, dvou hrazd a gymnastických kruhů.


PROČ JSEM SE ROZHODL TO POSTAVIT?

V březnu jsem psal článek MOJE DIVNÁ DOBA. Ten tenkrát popisovaný stav, kdy se mi nechce nic dělat, pokračuje i nadále. Neříkám, že se flákám, myslím, že toho dělám docela dost, ale prostě nemám chuť něco dělat. Nemám zápal, nemám žádný cíl, prostě nic. Už toho stavu ale mám dost, chci to změnit.

Brouzdal jsem po internetu a hledal něco, co by mě chytlo. Co bych mohl dělat kdykoliv, kdy by mě napadlo. Něco, co by nestálo moc peněz. Něco, co by mě i někam posunulo. Něco, co by mi ale nezabíralo moc času a bylo alespoň trochu časově flexibilní. Něco, k čemu nikoho dalšího nepotřebuju a nejsem na někom závislý. Něco, co by mi dodalo energii. Něco, kde si můžu stanovit malé i velké cíle.

A pak mě to trklo do očí – heuréka – nalezl jsem. Tohle všechno splňuje jeden sport jménem KALISTENIKA (kalisthenika, calisthenic). Je to cvičení s vlastní vahou, tedy bez činek. Má hodně blízko ke gymnastice, kterou jsem strašně rád “provozoval” jak během tělocviku ve škole, tak i každý pátek na SOKOLE. Ale to už je spousta let – přes čtvrt století. Kalistenika se dá kombinovat s jógou, tai-či, běháním, tedy jakýmkoliv aktivním pohybem – když budu chtít. Ale ta doplňková aktivita není podmínkou.

Nejlepší cvičení je samozřejmě doma – z pohledu časové flexibility a úspory. Doma se dá cvičit i improvizovaně s tím, co je k dispozici – židle, stoly nebo hrazda ve futrech a podobně. Ale není to ono. Když to hřiště ale postavím, tak ho přece nenechám ladem, bude to další motivace cvičit.


PROČ ZROVNA CVIČENÍ?

Nemyslím si, že nemám žádnou sílu – stavím, buduju, těžím a štípu dříví, zahradničím. K tomu všemu je potřeba síla. Té myslím mám docela dost. Ale ze srandy jsem zkusil udělat maximum kliků nebo shybů – katastrofa. A to mě utvrdilo v tom, že je kalistenika přesně to, co chci a potřebuju dělat. Taky pekáč buchet na břiše vypadá přeci jen líp než bochník chleba. Je to sice můj podružný cíl, ale rozhodně se lepší postavě nebráním.

Udržovat si dobrou fyzičku je super i pro pobyt v přírodě. Pro snadnější plnění vytyčených úkolů, třeba dlouhého pochodu nebo při stavbě v lese čehokoliv nebo při přípravě tábořiště a podobně. Taky by se mi měla určitě zlepšit síla a koordinace při LEZENÍ PO SKALÁCH.

Dobrá fyzická kondice má i velký vliv na psychiku. A to nejen při překonávání těžkostí v přírodě, třeba počasí nebo terénu a podobně, ale i v běžném životě. Zvlášť dnes, kdy cítím kolem sebe spoustu zášti, stresu a strádání lidí. Jsem empatický člověk a tak mě stojí spoustu sil a energie, nepouštět si tu “blbou náladu” dneška pod kůži. Chci být svůj, chci být šťastný a, jak říkali indiáni: “Člověk by se měl starat nejen o svou duši, ale mít i silné, krásné a vypracované tělo.” Všechno se vším souvisí. Myslím, že vybudováním zdravého a silného těla, vzroste v člověku i zdravé a silné sebevědomí. I tohle by se mi líbilo, já totiž silným sebevědomím příliš neoplývám.

Další důležitá věc, která mě taky napadla, že bych tím mohl motivovat i syna a on by se mnou třeba začal cvičit. Hrozně rychle se vytáhl a nemá žádné svaly a chybí mu i trochu koordinace pohybů a správné držení těla – no jako je to ostatně u většiny puberťáků.


PLÁNY PŘECHÁZÍ V REALIZACI

Nikdy se do ničeho nevrhám po hlavě, všechno si vždycky pořádně nastuduju, promyslím a přizpůsobím. Takže i tentokrát jsem hledal zdroje, jak sestavit tréninkový plán, jestli budu muset změnit a přizpůsobit “celý svůj život” to mu, abych dosáhl alespoň nějakých viditelných pokroků a podobně. Procházel jsem motivační i asi odborná videa na YouTube, tenhle styl hledání je asi nejběžnější a nejsnazší pro každého, pominu-li sociální sítě. Ale tam se mi moc dobře nehledá, když chci vědět něco konkrétního.

Nejsem ale ani líný číst, takže jsem se postupně proklikal na jedny stránky v češtině – BODY-WEIGHT.CZ. Jsou to perfektně, srozumitelně, přehledně a promyšleně napsané stránky moc fajn klukem – nejsem už mladík, takže si ho můžu dovolit oslovovat kluk. Jmenuje se VÁCLAV POCHOBRADSKÝ a je online trenérem kalisteniky.

Některým věcem jsem ne tak úplně porozuměl, takže jsem si mu dovolil napsat pár dotazů, on mi překvapivě brzo odpověděl. Potom jsme si vyměnili nesčetně mailů i ohledně jiných témat a dnes jsme, myslím, dobří “mailoví kamarádi”.

Vašek mi pomohl s finálními rozměry mého hřiště. Zhruba jsem věděl, co a jak se dělá velké, ale nevěděl jsem proč. On mi to vysvětlil a vzešlo z toho našeho dopisování to, co vidíte na schémátku níže. Limitován jsem byl pouze délkou těch dvou silnějších trubek vlevo (bradla), však se detaily dočtete opět dále a snad se i zasmějete.


TRUBKY a BARVA

TRUBKY

Mým cílem je vždycky dělat všechno co nejlevněji. Potřeboval jsem čtyři trubky. Sháněl jsem i v práci, třeba z vyřezaných a vyřazených trubek od radiátorů, ale tam se všechno povinně zlikvidovalo, takže smůla. Pak mě napadlo obejít naši zahradu a oči mi padly na trubky, které jsem kdysi zarazil do země k malinám, abych je k nim vyvázal. Maliny už neplodí a vzpomněl jsem si, že je manželka chtěla stejně zlikvidovat. Takže jsem spojil příjemné s užitečným. Maliny jsou pryč a trubky jsem vydoloval ze země. Měl jsem bohužel ale dva průměry a dvě délky. Napsal jsem Vaškovi, že mám bohužel trubky s různým průměrem – dvě 48mm a dvě 32mm. On mi ale kupodivu napsal, že obojí je ideální. Na hrazdy se podle jeho zkušeností hodí 30-34mm a na bradla 40-53mm. Paráda.

Tlustší trubky byly dlouhé 150cm, tam nebylo co řešit a tenčí jsem zkrátil na 150 a 160cm (u obou plus to, co bude v trámcích). Všechny trubky jsem od rzi obrousil ocelovým kartáčem na vrtačce a odmastil.

BARVA

Asi týden před tímhle výtvorem jsem renovoval naši vstupní bránu na zahradu a natíral jsem její kovový rám hnědou Hammeritkou. Trochu mi zbylo, ale asi by to nedalo na ty čtyři trubky. Vzpomněl jsem si, že jsem asi před třemi roky natíral antracitovou Hammeritkou jednu základnu u vařiče PRAGUS 777/2 a taky mi zbylo trošku barvy. Ta naštěstí ještě neztvrdla. Tak jsem ty dvě barvy smíchal dohromady. Vyšla z toho celkem zajímavá výsledná barva. Štětka po natírání brány naštěstí taky neztvrdla, protože jsem ji měl v igelitu, takže jsem nemusel novou kupovat.

Trubky ani barvu jsem naštěstí kupovat nemusel.

TRÁMKY

Tyhle trámky jsem měl doma snad už minimálně patnáct let. Tenkrát mi je dovezl známý a já plánoval, že z nich jednou udělám bytelný dřevník. Jsou na ten dřevník ale moc humpolácké, takže jsem je zatím na nic nepoužil a teď se hodily. Všechny jsem se synem protáhl hoblovkou. Mám takovou kutilskou na 230V s protahem, takže jsem kvůli jejímu malému výkonu musel dávat úběr po půl milimetru maximálně a i tak se několikrát přehřála a vypnula tepelná pojistka. Pak jsme museli čekat, než hoblovka vystydne a pokračovat.

Nejdelší dva plánované trámy jsou delší než to, co jsem měl doma. Takže jsem je nastavoval. Spoje dělané ruční pilkou a plochým dlátem mají deset centimetrů na délku a výška je do půlky tloušťky trámků. Jsou slepené lepidlem na dřevo typ D4 (venkovní), co mi zbylo po renovaci brány. Každý spoj jsem pojistil ještě čtyřmi vruty zbylými po stavbě JESKYNĚ. Původně jsem chtěl spoje trámků schovat do země, ale tam budou ty trámky nejvíc namáhané, tak jsem je otočil a spoje přiznal.

Díry jsem se rozhodl udělat slepé, tedy neprůchozí. Vrtal jsem je sukovákem – menší průměrem sukováku 35mm do hloubky 70mm a větší průměrem 40mm do hloubky taky 40mm. Menší díry byly v pohodě, tam je průměr té díry akorát. Ale větší jsem musel ještě zvětšovat dlátem na průměr 50mm. Šlo to ale celkem dobře.

Na vrcholcích trámků jsem se rozhodl kvůli odtoku vody udělat “stříšky”, takže jsem na pokosovce nastavil pokusně úhel 26 stupňů (nevím, jak mě to číslo napadlo) a na jednom odřezku to vyzkoušel. Vypadalo to dobře, tak jsem ty stříšky udělal stejně na všech šesti trámcích.

Spodních sedmdesát centimetrů (šedesát do země plus deset nad zem) mi syn natřel asfaltovou penetrací, co mi kdysi dal tchán na údržbu lepenky na zahradním domku. Penetraci jsem se rozhodl použít hlavně kvůli zabránění vnikání vlhkosti do dřeva, když bude v zemi a proti případnému sněhu nad zemí. Já pak zbytek natřel olejovou lazurou, která mi taky zbyla z brány. Vrchní “jehlany” tedy stříšky trámků jsem se rozhodl taky přetřít penetrací. Jednak to líp ochrání trámek proti vlhkosti a druhak to dobře vypadá.

Trámky, vruty, lepidlo ani nátěr jsem taky kupovat nemusel.

PROSTOR a DÍRY DO ZEMĚ

Za domem byly nevyužívané čtyři vyvýšené záhony, které jsem manželce prostě zabavil a zrušil. Stejně tam rostl jen plevel. Ušetřil jsem si práci s budoucím pletím a nemusel zabírat někde jinde kus trávníku. Prostor má dva krát tři metry, takže je úplně akorát. Hlínu ze záhonků jsme se synem odvozili a zbytek zarovnali tak nějak do roviny. Kraj jsem olemoval červenými cihlami, které mi kdysi prodal tchán za korunu jednu.

Rozměřil jsem si díry a na šířku rýče začal ďoubat do země. Hlína šla v pohodě, pak to šlo malinko tíž a pak zase líp. Ale blbě se to rýčem z děr vyndávalo. Přeci jen jsem je dělal do hloubky šedesát centimetrů.

Cihly na ohraničení jsou vlastně taky zadarmo.

Takhle vypadá šedesát centimetrů hluboká díra. Vršek je čistá hlína – asi dvacet centimetrů, pak hlinitopísčitá směs a úplně na dně je skoro čistý písek. Máme štěstí, že u nás nejsou žádné kameny ani jíl. Šlo to v pohodě.

Nakonec jsem se rozhodl ještě díry prohloubit o dalších zhruba osm centimetrů a na dno položit půlku červené cihly, aby měl trámek širší a stabilnější základnu a měl tak menší šanci se třeba propadnout, i když jsem v to nevěřil. Ale jistota je jistota. Na fotce to ale už není.


SROVNÁNÍ HLOUBKY

Poprvé jsem nasucho sestavil celou konstrukci. Jé, to je paráda, líbí se mi to už teď. Udělal jsem to proto, abych zjistil, kterou díru musím trošku dosypat nebo prohloubit tak, aby byly všechny trubky vodorovně.

Sloupky jsou v tuhle chvíli sice nakřivo, ale teď mě zajímají hlavně trubky. Trámky budu řešit později.

Trámky s hrazdami jsem vyndával asi jen dvakrát. Ale bradla se mi podařilo dorovnat asi až po šesti pokusech. Nakonec je všechno tak nějak v rovině.

Fotka je sice nakřivo, ale bublinka je v chlívku.

ZAJIŠTĚNÍ SVISLOSTI a VĚTRUODOLNOSTI

Aby se trámky během betonování patek a pak i během zrání betonu nehýbaly, bylo potřeba je zavětrovat. K tomu mi perfektně posloužila stará prkna z již několikrát zmiňované renovované brány. Nemusel jsem všude zajišťovat všechny tři směry, protože trubky dobře seděly v dírách trámků a v podélném směru docela dobře držely konstrukci svisle.

Když jsem vše zavětroval a chystal se vyrovnat sloupky do přesně svislé polohy, zkusil jsem se na vyšší hrazdu pověsit. Překvapivě na můj vkus hodně pružila. To by asi sice ničemu nevadilo, ale moc se mi to nelíbilo. Takže jsem došel do JESKYNĚ, kde jsem měl z práce přivezené garnýže od záclon. Záclony nám totiž v práci zrušili při malování – nejsou prý potřeba, když tam máme žaluzie – ehm žalostné a polorozpadlé. No, nicméně teď se mi ty garnýže hodily. Průměr byl tak akorát do trubky. Jen jsem je uřízl radši o centimetr kratší než trubky. Všechno jsem sesadil, pověsil se a byl spokojený. Teď jsem konečně mohl vše vyrovnat na vodováhu.

Prkna na zavětrování jsou grátis a vruty na přidělání se dají použít v pohodě znova jinde.

BETONOVÁNÍ

Než jsem začal betonovat, tak mě napadlo, že bych zužitkoval staré karisítě, které jsem kdysi nastříhal jako oporu pro hrášek. Děti a žena ho chtěli pěstovat. No zaseli ho a já se o něj musel vždycky starat a nakonec ho i otrhat a vyloupat, takže jsem je s tím asi po třech letech poslal do háje, že je to k ničemu.

Teď se mi ty karisítě hodily. Naohýbal jsem je přes prkno na kvádr o základně zhruba 15 x 15 centimetrů a výšku u některých zkrátil na 60 centimetrů. Tady ten kousek na fotce jsem zkracovat nemusel.

Karisítě jsou zbytkem po “pěstování” dětmi, takže opět zdarma.

Po naohýbání jsem musel karisíť zase rozevřít, navléknout na trámky a nahoře, uprostřed a dole stáhnout vázacím drátem.

Vrchní napenetrovanou část trámků jsem radši omotal černou strečovkou, abych si to pak nezaprasil betonem.

Vázací drát mám doma snad už deset let, dal mi ho táta, když uklízel v garáži. strečovku jsem znárodnil v práci.

Zajel jsem s kolečkem k sousedovi (stavebniny mám hled za plotem) pro čtyři pytle cementu. Písek mi zbyl ze stavby JESKYNĚ. Mám ho plný dvoustovkový sud. Snad to bude stačit.

Beton jsem zamíchal v míchačce, přivezl na kolečku a pak na hulváta naházel lopatou do děr. Nakonec jsem ho klackem uvibroval a ušťouchal tak, aby zatekl všude, kam měl.

Vršek patek jsem uhladil zednickou lžící. Počkal jsem asi hodinu, než trochu beton zavadl a opatrně ho kolem dokola na šířku prkna odřízl a odebral špachtlí. Vypadá to celkem slušně, jsem spokojený.

Cementu mi stačily tři pytle, tak jsem jeden vrátil. Je super, že ho soused vzal zpět. Písek do betonu byl grátis.

Všech šest patek mám hotových. Teď už zbývá jen počkat, až beton vytvrdne. Pak oddělám zavětrování, odříznu a odmotám strečovku a můžu začít cvičit, hurá. Asi bych měl nějak vymyslet ten podklad, abych necvičil na holé hlíně. Možná tam vyseju trávník, ještě uvidím.

Co s tou hliněnou plochou? Možná z práce seženu nějaký kus gumy a doufám, že bude taky zdarma.

Asi po třech dnech jsem díry kolem trubek vyplnil lepidlem na dřevo (tím stejným, co jsem lepil k sobě trámky). Lepidlo má tu vlastnost, že lehce napění a tím vyplní veškeré dutiny. Je to taková nízkonapěňující ale po vytvrdnutí vysokopevnostní montážní pěna. Následující den jsem sundal zavětrování. Cihly, co lemují cvičební plochu jsem postavil na výšku a víc zapustil do země, získaly tak větší stabilitu proti vyvrácení. Ve finále jsem celou plochu uhladil a pro efekt zavěsil kruhy, pro které jsem si předtím se synem zajel na motorce do Decathlonu. Víc už se asi dělat nedá, hřiště je komplet a tak mohla vzniknout tahle fotka.

Mám hotovo, PARÁDA. Sice si radši ještě netroufám na hřišti cvičit kvůli zatvrdnutí betonu, ale už se moc těším až začnu.

Kruhy jsou z celé stavby nejdražší položkou, stály mě sedm set pade.

Kdyby si to hřiště chtěl někdo postavit, tak jsem to ještě shrnul:

SOUPIS MATERIÁLU

PRO MĚ ZDARMA

  • DVĚ TRUBKY – průměr 48 mm, stěna 2 mm, délka 1500 mm
  • DVĚ TRUBKY – průměr 32 mm, stěna 2 mm, délka 1560 a 1740 mm
  • TŘI TRÁMKY – 80 x 110 mm, délka 1900 mm
  • DVA TRÁMKY – 80 x 110 mm, délka 3100 mm (2x 2600 + 2x 600mm)
  • JEDEN TRÁMEK – 80 x 110 mm, délka 2100 mm
  • DVĚ GARNÝŽE – průměr 26 mm, délka 1550 a 1730 mm
  • OSM VRUTŮ – konstrukční 5,0 x 90, talíř. hl. TX25 ZZ
  • KARISÍTĚ – šest kousků 600 x 600 mm, pr. 6×100
  • OLEJOVÁ LAZURA – smíchaná tenkovrstvá a silnovrstvá – medová
  • LEPIDLO – venkovní D4 na dřevo
  • BARVA – Hammerite
  • PENETRACE – asfaltová na střechy
  • PÍSEK – cca 250 litrů
  • VÁZACÍ DRÁT – průměr 3 mm, cca 3,6 m
  • ČERVENÉ CIHLY – 23 ks

NAKOUPIL JSEM

  • CEMENT – tři pytle ( 255Kč )
  • KRUHY –  Decathlon ( 749 Kč )

CO NAPSAT ZÁVĚREM?

Teď už jen pevně doufám, že mě zápal a nadšení neopustí a pořádně se do cvičení opřu. Už jsem si stanovil i určité cíle a mám i nějaké sny do budoucna. Jsem v tomhle ohledu ale střízlivý a nemám ambice jako ti nabušení mladíci z YouTube a Google obrázků. Vím, že to mému skoro padesátiletému tělu nepůjde tak snadno jako jim. Taky nechci, aby se kalistenika stala mým hlavním koníčkem.

Chci jen v sobě zažehnout jiskru a chuť k tvořivému životu. Chci se opět vrátit k zálesáctví, lezení a focení skutečným foťákem, mou zrcadlovkou – ta hrozná fotodokumentace k tomuhle článku vznikla totiž v mobilu a jen čirou náhodou. Neměl jsem totiž původně vůbec v úmyslu nějaký článek o stavbě psát, ale našel jsem v sobě chuť se podělit. Třeba je už i tohle náznakem zlepšení mé duševní kondice …

Snad vám bude tenhle článek inspirací se do něčeho – čehokoliv – pustit. Hlavně nesedět s rukama v klíně. Tak zase někdy příště, doufám, že ne po tak dlouhé odmlce, AHOJ.


POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT či OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.

Systém bodování je následující  . . .  článek je perfektní ,  článek je kravina
Formulář na komentáře a na diskusi, nápady  či kritiku je ještě níž pod bodováním.

Jestli tě zajímají články na stejné téma, tak hned pod čarou (za takovou knížkou) je odkaz. Dále se dají vyhledat stejná klíčová slova – za “lístečky”. Ještě se dá přeskakovat na PŘEDCHOZÍ a NÁSLEDUJÍCÍ článek.

5 5 hodn.
Přidej své body
Sledovat
E-mailem upozornit na
guest

8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře
Jan Hercík
Jan Hercík
3 měsíců od zveřejnění

Čistě ze stavebního pohledu bych případným napodobitelům doporučil do betonu osadit spíš ocelovou patku a trámky k ní připevnit nad zemí. I dobře natřené dřevo musí v zemi (betonu) časem uhnít.

Vašek
Vašek
3 měsíců od zveřejnění

Super článek 💪

Píťa
Píťa
3 měsíců od zveřejnění

Pěkně napsané Bošku, sice ano zálesácké články mi chybí ale i něco ze všedního boškova světa je celkem zajimavé 😀 Taky bych se potřeboval dokopat ke cvičení 😀

dav
dav
1 měsíc od zveřejnění

Jak ti to funguje, jak cvičíš? Nějaký progres za tu dobu? Viděl jsem někde video Hanky Dvorské, jak si ve visu na hrazdě dokáže střídavě jednou a pak druhou rukou sundat triko. To aby byla nějaká challenge 🙂